Ze-mě-tře-se-nííí
Manžel spí jako poleno. Otřesy ho sice probudí, ale mávne rukou. “Spi a neblázni,” říká. Zabiju ho, flegmatika. Nechá nás tady zapadnout a zhynout. Ještěže funguje Internet.
Facebook. Už se ozývají další Češky a Slovenky, žijící v Itálii, některé vystrašené. Pár holek je přímo z epicentra, z Emilia Romagna. Necelých sto kilometrů od nás. Byla to šestka. To je celkem slušný zemětřesný nářez. Italský kraj, starobylé památky – ale i staré budovy, které jsou jen na heslo. Italská architektura je krásná, ale taky křehká. Vidím to na našem baráku. Domy skoro jako z papíru.
Ostatní holky si sdělují aktuální informace. Několik z nich vyběhlo v pantoflích před dům, přes sebe hozené deky. Jedinečná příležitost na pyžamové párty venku. Kafe ráno po čtvrté je tou správnou peckou. Které se nevyrovná nic. Během záchvěvů si vyměňujeme informace. Ode dneška už nikdy nebudeme usínat jako krasopaní v nočních košilkách, ale vždy připravené s hornickou přilbou na hlavě. I s bagančatama. Opravdu sexy.
Pak zcela vážně rozvíjíme nápad s evakuační taškou. Kupodivu jim to nepřipadá až tak hloupé. Výborný nápad je čokoláda. Tu doma nemám, sušenky došly... najdu poslední pidibalíček, to je pro pět zahrabaných málo. Ještě máme žrádlo pro křečka. Omylem značkové, taky jsem při nákupu málem finančně vykrvácela. Ale vypadá to na těžké BIO, a v případě závalu by se křečkožrádlo dalo eventuálně i pozřít.
Baterka – kde je jí konec. Skončila někde v synově šroubárně a rozdělávárně. Sirky? Jestli někde pod závalem škrtnu, tak to je poslední škrt. A mobil je jako vždy vybitý, protože nabíječka není jako vždy tam, kde většinou být má. Takže v závalu a potmě. Jedině vydávat zvuky, aby se k nám záchranáři dostali.
Píšťalka!!! Taková potřebná věcička, kde jsme ji jenom měli? Hlavně když je doma tucet vařeček a desítky zbytečných přívěsků na klíče.
“Mami... mně se chce blinkat,” táhne mě za ruku do koupelny dcera. Tašku mám skoro sbalenou. Tlustá deka, léky, láhev s vodou, poslední balíček sušenek pro děti a nouzové žrádlo pro křečka pro dospělé. Hernajs, ta píšťalka... nejdůležitější věc, a nemám ji! Maruška objímá záchodovou mísu, zase nějaká viróza. Držím jí hlavu a doufám, že se vyblinká do dalšího záchvěvu. Stihla to, další byl až odpoledne.
Nakonec jsem našla adekvátní náhradu píšťalky. Manžela málem kleplo, když to uviděl. Sice nevím, jestli by na ni reagovali záchranáři, ale fotbaloví fanoušci určitě. Do tašky jsem uložila ohromnou vuvuzelu. I s vlaječkou...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Marta Kučíková
Italsky "vodník"
“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".
Marta Kučíková
Nezanášet, nezanášet, nezanášet!
„Hlavně ať tě nějak oblbne, ” přesvědčuje mě kamarádka s vykulenýma očima. Má mě oblbnout doktor. Tedy mě, starou Martu, asi už nikdo neoblbne, ale moji určitou tělesnou část ano.
Marta Kučíková
Parádnice
"Necpi se, nahoře se nacpeš špaget," upozornil mě muž. Nahoře na hoře pokaždé fučí. Půjdu jako babochlap v unisexové neforemné teplé bundě a obrovských goretexech. Tuším, že nás, babochlapů, bude více. Kdepak nějaká paráda
Marta Kučíková
Nekafrejte mi do toho
“Důležitá jsem já, pak učitelé, pak uklízečky - a nakonec vaše děti, “ prohlásila s důrazem elegantní nafučená baba. Jinak prezidentka - po česku šéfová - několika zdejších středních škol.Baba,no.
Marta Kučíková
Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)
Doplňuji: blog jsem psala v době, kdy nikdo z nás, obyvatel zde včetně starosty, jsme netušili,jaká pandemie Itálii zasáhne.Proto je vše psáno z té situace tehdy v ten určitý den, dnes je vše jinak. Ale u vás taky. Držme si palce
Marta Kučíková
Každý máme svého Krause
“Já? To rozhodně nezvládnu! “ zděsila jsem se, když mi přišlo pozvání do Show Jana Krause. Byla jsem zaskočena a překvapena zároveň. Ono se toho totiž na mě nachumelilo za posledních pár týdnů nějak víc.
Marta Kučíková
Nejlepší je to potmě
“G-g-guarda, k-k-koukej, ” ukáže mi vyděšeně na oblohu lamač zdejších ženských srdcí i přilehlých orgánů.
Marta Kučíková
Neobtěžujte za letu... cizí pány
„Ten chlapík má snad mrtvičku!“ řekla jsem si s hrůzou při pohledu na mírně se chvějícího staršího muže na sedačce přede mnou.
Marta Kučíková
Zahalit!
“Ona je odhalená,” zaslechnu za sebou nesouhlasné zamlasknutí. Prsa se mi nevalí z výstřihu ani mi nekouká zadková čárka z džín.
Marta Kučíková
Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky
„Ty nemáš pětky?” zeptal se zklamaně štramák s očima zabodnutýma do mého kyprého hrudníku. Má pravice pohotově vylítla, ale naštěstí nedoletěla. Chudák štramák měl totiž zrakový handicap. Notně šilhal.
Marta Kučíková
Jen tak koukat si do blba, a na...
“Potřebuju aspoň na den k moři,” běduju. Nejsem náročná. Stačí mi jen jeden den, jednou za rok. Díky pracovním sobotám máme volné pouze neděle. Bývají však často deštivé. Nebo jsme nemocní. Nebo další "NEBO" ...anebo zase hory.
Marta Kučíková
My, sádelňáci
“Nejsme přece ve válce, abych musela jíst margarín,” říká mi Maria. V jejím nákupním košíku vidím hotovou cholesterolovou smršť
Marta Kučíková
In-se-mi-ná-tor přichází!
?“Dej si na něj bacha. Říká se o něm, že se ti podívá do očí a hned z toho otěhotníš,“ špitla polohlasem má známá o klientovi, který kráčel ke kase jako Bůh. Co jako Bůh - jako Ital.
Marta Kučíková
Žena musí mít vůči muži jen dvě povinnosti - být milá a krásná
“Žena musí mít vůči svému muži pouze dvě povinnosti, být krásná a milá,“ řekla mi má léta šťastně vdaná moudrá přítelkyně. Smůla. Krásu už teda nedoženu ani s kudlou plastického chirurga a odpařovače špeků.
Marta Kučíková
Nevěrná až za HROB
“Nejdříve až za dva týdny?" rozkašlala jsem se. "Che cavolo!" Místo slušného italského "do zelí nebo do háje" jsem ve skutečnosti použila českou jadrnou nadávku s R. Ale krindypindy to fakt nebylo.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com