Baba opět v bryndě

25. 01. 2016 12:43:26
“Něco jako Pokemon, ne?” ptám se malého syna. Chce vyrobit karnevalovou masku, ale nevím, jak vypadá. “No, jsou tři - Pikaču, Rajču a Piču. No, a já bych šel za Piču.”

V práci přemýšlím, že si vyrobím masku i pro sebe. Jak asi Piču vypadá... Bleskové, vesměs kosočtvercové nápady zavrhuju, musím pracovat. Rychle a přesně. V mezičase, kdy není na kase klient, prolítnu obchodem a zkontroluju levou stranu, zda pytlíky sušenek nejsou příliš zastrčené (typická italské snídaně, nejlepší jsou cereální, dva kousky rozlámete do ranního kafe či mléka)... a zároveň pravou stranu, zda netrčí kafe (nejchutnější je zlatá Lavazza Oro, vrchol voňavých černých asfaltů).

Zastrčené vystrčit, a vystrčené srovnat. “Martaa!” volá klient od kasy, v hlavě mi prolítává nápad na vyrobení Piču, ale není na to čas.

Tlačí mě popruh od kabelky, kterou mám přivařenou celý den k tělu (doklady, peněženka, kartáč na vlasy, náhradní tlusté ponožky, čepice, zapomenuté vánoční pohledy, parfém, mobil, klíče - dva totožné paklíky pro jistotu, a chumel zmačkaných poznámek, co mám udělat - pokaždé na ně zapomenu, a tak se mi úkoly časem záhadně nakumulují). Kabelka je těžká, to jsou asi ty papírky.

Sundavám ji z ramene. Vmžiku vylítne masivní kovový šlaufek z konce provázku od kapuce, a šlehne mě do oka krásnou raketovou parabolou. Šleh katův.

Náhle v obchodě nějak více svítíme. Nesvítíme, jen se mi zjančilo oko.

Druhý den ráno mi oko chladí stálá teplota v obchodě, kolem dvou stupňů, a žádný termostat. Jindy klepu kosu, dnes je mi oko vděčné za ševelivý chlad, ovšem dočasně. Po příchodu domů do tepla natéká a zkrvaví.

Teď mi pomůže jen doktor. Na oční pohotovost do dalšího městečka (přes pětikilometrový tunel) řídím auto s okem napůl přivřeným, osmkrát přehlídnu vjezd k nemocnici. Nebyl to dobrý nápad jet sama...

Doktor mi mačká oko ze všech stran, nechápu, jak se mi dostal i do hlavy zvnitřku. Nezabiju ho, sestřička mi oko umrtvila, takže nic necítím, skoro nevidím. Mám dvanáctipivově rozmazáno. Fuj.

Oko mi zafačují na tři dny s důrazným varováním, že v žádném případě nesmím řídit auto. Kde teď seženu řidiče? Manžel v práci sám, kamarádky kdovíkde, a auto tu nechat nemůžu. Říkám, že rozumím. Jsou to italští žabaři. S jedním okem odřídím lehce. Mám bystré oko druhé a jako všechny české ženy talent osmirukých indických bohyň!

Při placení v nemocničním automatu si připadám jako negramotná, dyslektik, dysgrafik a dyspraktik. Teorii, jak na to, mám v malíčku, ale prakticky vše teď stojí za hovno.

Mačkám čudlík pro informace, nefunguje. Chytají mě křeče do nohou. Kroutím nohama jako při silné inkontinenci, nožní křeče mě občas chytají - chce to rychle rozcvičit. Prosím o pomoc jediného kolemjdoucího, zamračeného saniťáka. Vidět zoufale zkroucenou jednookou babu, sklánějící se nad platebním nemocničním automatem, i mrzout by ustrnul. “Musíte zmáčknout tlačítko,” radí mi laskavě. Ukazuji, jak mačkám. Chytne mi opatrně prst a posune o dva milimetry - na tlačítko. Mačkala jsem prázdné místo. Sám vykoná všech sedmnáct jednoduchých úkonů k zaplacení, a s přáním brzkého uzdravení odchází (vidím ho pak v baru, jak si dává dvojité kafe, asi proč...)

Tuším zradu. Jestliže jsem přehlídla čudlík, domů nedojedu. Jenže není zbytí, navíc je mlha, tma a dopravní zácpy. Jo, a taky průjezd pětikilometrovým tunelem.

Kdysi jsem zvládla jet autem na hory při zákazu vycházení, i s dětmi a následným zapadnutím a klouzáním dolů. http://kucikova.blog.idnes.cz/c/392187/Baba-v-brynde.html

Teď jedu sama a sníh není. Prostě paráda, co si mohu více přát?

Paráda leda v uvozovkách. Hlavu mám položenou na volantu a vlevopravo jí kroutím sem a tam. Zalepením jednoho oka jsem ztratila prostorové vnímání, a okolí vidím jako plochý film.

Neodhadnu vzdálenost, jedu proto pomalu s blikačkami. Potupně mě předjíždějí vesnická vozítka, kterými devadesátiletí důchodci vozí na korbičkách kromě nákupů a starých pneumatik i nalezené dřevěné bedny na zátop.

Vjíždím do tunelu. Držím se zuby nehty bílé lajny vlevo. Kecy o světle na konci tunelu a nekonečné cestě, tak takové kecy a myšlenky jsou teď spíše velmi patřičné. Tunel nekončí. A nekončí. Možná jsem už v jiné dimenzi. Světlo je moje spása. Stahuji okýnko a dýchám čerstvý výfukový smrad, abych se uklidnila.

Ven vyjíždím za stálého troubení za mnou jedoucího černého bouráku. Bourák je asi nervózní, který vůl či kráva jede špacírem tunelem, když ON spěchá domů k talíři horkých těstovin. Každodenní HORKÉ těstoviny jsou vrcholem životní důležitosti.

Bourák mě předjíždí a z jeho staženého okýnka slyším “Ceca, ceca!”. Čti “čeka”, čili Češka. Je to od něj milé, asi člen nějakého svazu česko-italského přátelství. Usmívám se a rozsvěcuji světlo uvnitř auta, aby mě viděl... třeba se známe. Mám zalepené levé oko, vlastně skoro půlku tváře, a druhou půlku ten bourák zatím nevidí.

“Ceca!!!” slyším znovu. Neúpí už hanlivě, ale zděšeně. Předjede a mizí. Bourák měl odhad. "Čeka" znamená nejen Češka, ale i "slepá" (cieca). Dnes večer bude bourákovi stav jeho těstovin pravděpodobně úplně jedno.

Na blížící se karneval půjdu za piráta.

Ovšem pokud mi ten flastr sundají dřív, tak spíše za jednoho z Pokemonů. Tipněte si, za koho...

Autor: Marta Kučíková | pondělí 25.1.2016 12:43 | karma článku: 37.80 | přečteno: 3673x

Další články blogera

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.

3.8.2021 v 8:43 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 3401 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 19.57 | Přečteno: 320 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 27.70 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 184 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.24 | Přečteno: 9250 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 428 | Diskuse
VIP
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8503

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč. Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem na jaře v roce 2017 získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. Jsem autorkou knížek:

- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)

- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)

- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)

- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).

- Italské trojhubky (2021 - Ikar)

- Italské mentolky (2023 - Ikar)

Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!

Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta

kontakt: marta.kucikova@gmail.com

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...