Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polibte mi, polibte si

8. 02. 2016 12:31:03
“Dej si ruku do klína... táák... a silně si masíruj třísla! ” ozvalo se z telefonu. Nohy na stole, vykulené oči, dlaň na tříslech - tlačila jsem skutečně jako zběsilá. A potom... úleva.

Žádný sex po telefonu. Kamarádka mi radila, jak ulevit noze při bolesti žil.

“Masírovat třísla kvůli žilám... hned to řeknu mužovi, haha”, smála se na druhý den Anna. “On už ani neví, že nějaká třísla mám...” Anna k nám chodívá pro dva kousky chleba, litr černého vína a zeleninu do polévky. Taková ladná osmdesátiletá klevetilka. Obden mě obštědří nějakou praktickou radou, zaručenou. Nejenom ona je mým google vyhledávačem naživo. Postarší Italové a zralé Italky - to je moje laické nelékařské konzilium. Výsledky stoprocentní.

“Pozítří jdu na operaci a trochu se bojím,” řekla o pár dní později má oblíbená google rádkyně. V předsálí operačního sálu se prý pokaždé pomodlí, ale stejně mívá strach.

“Skládej slova!” radím jí. Koukne na mě jako bych spadla z italské višňotřešně. Ano, tohle je zase moje rada. Celý život neustále a poctivě zkoušená a zaručená.

Mám totiž jednu trvalou životní úchylku, kterou praktikuji v době minutového i hodinového čekání. Na zastávce, v práci, ve frontě, v kabince u gynekologa. Z prvního slova, které uvidím někde napsané, musím složit bleskurychle minimálně pět až deset slov nových. Nejrychleji mi to myslí na WC. Skládám všude. Lepší než nechat hlavu zaprasenou nelibými myšlenkami, natož žádnými.

Anně skládání slov radím proto, že i já tuto skládací úchylku použila při čekání na anesteziologa před operačním sálem. Tenkrát zbývaly dvě minuty před jeho příchodem, koukla jsem nahoru nad sebe a viděla nápis “Balboni” (asi výrobce nemocničních stropů nebo čeho). Než se dovalí anesteziolog, tak z Balboniho nadělám aspoň deset slůvek. nejsem žádné béčko. Nil, bol, babi, balon, bon, on, oni, ona, blb, bob... anesteziolog stál skoru u mě, určitě jich hodím i jedenáct... mám to! “BLIL!” rozchechtala jsem se. Anesteziolog se mě zeptal, jestli jsem v pořádku a prohlásil směrem k dalším pěti ležícím a Bohu nad námi: “To se mi ještě nestalo, těsně před operaci, a ona se řehtá!”

Anna přišla dva týdny po operaci a děkovala mi za radu. V operačním předsálí neměla na nose brýle, a než stačila v duchu vymyslet nějaké slovo na skládání, byla uspána. Jak se předtím usilovně snažila něco vymyslet, zapomněla na strach a nervozitu. “Grazie, děkuju ti, “ chytla mou ruku - a políbila ji. Líbání rukou jsem viděla doposud jen ve filmech pro pamětníky, a pak jednou u mého obvodního lékaře. Skoro po zavíračce se tam vnesla postarší madam. Nebyla hluchá, na můj zdvořilý pozdrav ale nereagovala. Nestála jsem jí za to. Ne všichni jsou přátelští a milí. Navíc ona byla z jiné vrstvy. Tato panička do mé oblíbené skupiny google vyhledávaček určitě nepatří. Radu by mi asi neuštědřila, spíše políček. Pak se ale otevřely dveře ordinace, a do čekárny vešel můj sličný obvoďák. Madam se i přes svou pyšnou namyšlenost vrhla k lékaři, stiskla mu obě ruce a několikrát je vroucně, opravdu vroucně s vděčností políbila. Zůstala jsem tenkrát paf.

Lékař se nebránil. Panička mu děkovala za předepsání léků, které jí po letech ulevily od velmi silných bolesti. Za lékařem přišla jen proto, aby mu poděkovala. Tak, jak uměla nejlépe. S pokornou a vroucí vděčností mu ruce opětovně na rozloučenou zulíbala... a vznešeně odsmrděla ven.

Madam se sice nestala mou oblíbenkyní a rádkyní. Ale říkám si, že bych mohla políbit z vděčnosti ruku mé kamarádce nebo Anně a dalším. Nejenom jim. Taky bychom si občas mohli políbit ruku sami sobě - že dáváme dobré či praštěné rady, že se máme fajn i nic moc, že býváme nakvašení a brlbláme. Políbit ruku sami sobě s radostí a vroucí pokorou za to, že ještě jsme.

Autor: Marta Kučíková | pondělí 8.2.2016 12:31 | karma článku: 37.42 | přečteno: 4399x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Marta Kučíková

Zezadu

“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

5.6.2017 v 8:15 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1880 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.04 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 485 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 34.60 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1943 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 861 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 540 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8723

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.