Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stařík s prezervativem

3. 03. 2016 11:52:44
“Dva balíčky prezervativů?!... ten má ale kuráž, “ pomyslím si a kouknu na klienta. Stařík pod devadesát, a mirnix tirnix si do nákupního košíku kromě chleba vhodí i pánskou ochranu. A hned dvakrát.

“Opravdu DVA?” ptám se pro jistotu. Kývne a pomalu řekne: “Žena... říkala...že je to... pro... pravnučku.” A to pravnučku znám, chodí vedle do třetí třídy. Základky. Místní sexuální výchova mě začíná opravdu zajímat. Dědoušek však na prznitele dětí nevypadá.

Než-li odbouchnu tlačítko TOTALE na kase, a než se mi totálně rozjedou myšlenky do nekonečna, zeptám se:

“A CO jsi měl vlastně koupit?”

Stařík se stále usmívá a stěží ze sebe dostává slova: “Gumový... TO... měkký...”

Hm, tak TO tomu odpovídá.

“... karamely, “ vytlačí ze sebe s tíhou pozemskou a těžkou. Slzy mu kanou z očí, ne smíchy, ale námahou. Má problém vyjádřit se. Mozek postupně odchází dřív nežli tělo. “Já... já jsem už... hloupý... já už nevím. Já si... nepamatuju... “ rozpláče se. Ruce se mu klepou, slzy kanou, ale stále se přitom usmívá. Omluvně.

“Asi... je... to zase... špatně?” zeptá se. Jak říci tak, abych ho nezranila, že sáhl o dva metry jinam? Jak to udělat, aby neměl pocit, že zase něco zvoral, že mu ta hlava neslouží?

“Je to v pořádku, “ uklidním ho. Omyl bych přiznala středněvěkému šedesátníkovi, ne muži, který neví, kde má hlavu a patu.

Beru oba balíčky do ruky. “Tyhle karamely jsou moc tvrdé, dám ti měkčí, “ zalžu v dobrém, a skokem horské kozy skončím u sladkostí. Výměna krabiček s latexem za krabičky s přeslazenou želatinou proběhne uno due, raz dva.

Na kase opravím cenu a odprásknu tlačítko TOTALE. Těch pár věcí mu dám do věčně se trhající nekvalitní bio tašky (zlaté igelitky, ochránci přírody prominou), opět horskokoze skáču ke dveřím a otvírám. Šourá se ven, nahrben, přesto s hlavou vztyčenou. S přáním krásného dne ho ještě pohladím po rameni. To je moje úchylka. Často klienty hladím po rameni či po ruce, když z nich cítím jakousi osamělost či bolest. Zatím nikdo nikdy neucukl, zatím mě nikdo nenařkl z obtěžování. Zatím... :)

Za hodinku dorazí staříkova energická manželka. I s pravnučkou. Berou jen pár věcí. Leží mi to v hlavě - chudák manžel. Ten karamelový nákup mohla v klidu provést jeho žena, notabene pravnučka, a ne on, chudák - vždyť sotva mluví, sotva chodí...

Bublá ve mně rozhořčení a nespravedlnost. Jsem bílým Martinem Lutherem Kingem, bojujícím za lidská práva dlouhověkých nemocných staříků. Proti těm nesnesitelným italským paničkovským manželkám!

“PROČ dělá tvůj nemocný muž nákupy, vždyť sem chodíš každý den ty?” zeptám se milým hlasem, ale uvnitř bublá bojovnice.

Ta nesnesitelná panička, ta drsná manželka, ta typická zdejší Italka, mi s úsměvem a ochotně odpoví: “Chodím sem každý den, to víš, že chodím. Ale nechci, aby měl můj muž pocit, že je ZBYTEČNÝ. Aby byl rád, že ještě něco zvládne. Pokaždé si pro něj vymyslím nějakou drobnou práci. Třeba jít koupit karamely a chleba. Anebo vyčistit boty. Vím, mohl by ležet jenom v posteli a koukat na televizi. Taky ty jedny boty čistí dvě hodiny. Já mu pak za jeho práci poděkuju. A on je rád. Že to s ním ještě není tak špatné, že ještě něco zvládne. Cítí se potřebný, a ne zbytečný. To víš, bývá to těžké, ale dělám to pro něj. On je moje amore mého života” dodá s láskou.

Moje bojovnost Luthera Kinga se se vypařila do ztracena. S úctou jsem té ženě otevřela dveře a laskavě ji pohladila po rameni.

Myslím, že ne zbytečně...

Autor: Marta Kučíková | čtvrtek 3.3.2016 11:52 | karma článku: 47.79 | přečteno: 21185x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Marta Kučíková

Zezadu

“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

5.6.2017 v 8:15 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1880 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.04 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 485 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 34.60 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1943 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 861 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 540 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8723

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.