Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak ti je?

8. 04. 2016 13:04:52
“Jak ti je?” zeptám se italsky moldavské padesátnice Táni mezi placením na kase. “Eh. Blbě. Svrbí mě... to... prso, “ zamračí se.

A pokračuje: “... před dvaceti lety mi moje dítě při kojení skoro ukouslo kus bradavky, tak ji mám na vlásku. Uříznout si ji nenechám, drahá moje. Dvacet let je to dobré... jen prso někdy svrbí,” povzdychne.

Táňa pracuje jako služka, pomocnice u starých lidí - stejně jako milión dalších Moldavek. Z toho miliónu jen ždibec procenta oficiálně, zbytek načerno, s nepsaným požehnáním úřadů.

“Na vlásku, a dvacet let?” zeptám se nedůvěřivě. Je mi žinantní řešit uhryzlou bradavku zrovna TADY. Jenže právě tady, na kase v malém krámku, se stávám zpovědníkem klientů. Nakoupí, vylijí si svá srdce a odejdou. Na ulici se potom sice pozdravíme, ale to je tak vše. Intimita a všechno, co bylo řečeno, zůstává zde - v prostoru mezi dveřmi a kasou.

Táňa se nasupí: “Marto! Ty mi nevěříš?”

Že jsem vůbec pochybovala. Že jsem vůbec něco podotkla! Táňa se rychle rozhlídne. Vyndá vmžiku mohutné levé prso ven z podprsenky a vítězně řekne: “Koukni, jak visí!”

“Ma cosí cosíí (kozí kozííí), “ doplní smířlivě, čili “ale jde to”. Tady to máš, nevěřící Marto - a vidíš. Vidím. Na obrovském prsu visí velká bradavka. Na vlásku. Nejsem cimprlich, ale dělá se mi mdlo. Táňa si nacpe kus svého ženství zpět do okrajkované pevnosti. Je spokojena, že vím, jak se má vlastně blbě, a odchází. Ve dveřích se míjí s Giovanním. Zaplaťpámbu za chlapa. Tomu snad bradavku nikdo neukousl.

“Jak ti je?” ptám se ho.

“Blbě,” odpoví Giovanni. V práci spadl z lešení a nešťastně si zhmoždil koleno. “Bolí?” ptám se zúčastněně. Kulhá, ale chodí do práce, za pár dní ho čeká operace.

“Já ti to ukážu,” vyhrne si nohavici, a moje slabší já omdlévá. To druhé statečnější já říká: “Hrozné! Musí tě to nesmírně bolet!” Mávne rukou, že je to dobré - a odkulhá za svou ohnivou ženou z jihu. Před ní kulhá výrazně méně, musí se držet jako silný chlap.

Ovane mě zatuchly puch. Přichází klient, odrbaný pán mezi sedmdesáti a smrtí. Chodí sem jen občas. Pije víc než místní, koupe se méně než místní. Pro skromný nákup jezdí na kole, párkrát se vymázl. Mívá neustále kapičku u nosu a rozcuchané vlasy, manžestrové sáčko neurčité barvy a svetr z padesátých let. Ale ruce má vždy čisté a boty horské, pevné. Evidentně žije sám v opuštěném domku někde nahoře v polích.

“Jak ti je?” ptám se.

Předem tuším odpověď. Asi blbě, samotu mu zpříjemňuje hlavně víno.

Blbě? Kdepak.

“Ó madam... je mi krásně!” říká a začne se smát jako slunce v duši a kdovíkde jinde. Pak mi popisuje, jaké měl bolesti v močovém měchýři a musel mít dočasně několik měsíců umělý vývod na moč. Měnil denně pytlíky, které se občas trhaly, vývod se ucpával, a hlavně nemohl drandit na kole vzhledem k jeho častým pádům. Domníval se, že mu vývod zůstane nastálo. Po několika měsících se však jeho tělo umoudřilo a čůrání šlo zase normálně, spodem. Bez pytlíku. Myslím toho plastového, na boku.

"Čůrám sám, úplně jako předtím!" skoro tančí pán, i přes odrbanost a letitý odér.

Někdy se plácáme v marastu starostí, nepochopení, také často nelásky a samoty. Pak se dostaneme do skutečného marastu, ať zdravotního nebo jiného. A když máme nevídané štěstí a vrátíme se zase zpátky, tak se nám to naše původní žití jeví radostnější a šťavňatější než kdykoliv předtím.

Bylo mi trochu stydno, že jsem toho starého válečníka podcenila. “Zaplaťpámbu,” říkám přejícně, štěstí z něj srší jak ze zurčící fontánky života.

“Já ti to ukážu,” přistoupí ke mně, a trochu si stáhne kalhoty. Na boku má hojící se ranku po vývodu. “Vidíš," říká pyšně. "Mám se krásně. Mám se zkrátka krásně!”

Odnáším mu nákup do krabice, připevněné rozpadající se gumou k sedátku kola, a do krabice vhazuju kromě čokoládového bonbónu i vanilkový oplatek.

Taková hostie z mé zpovědní kasy za dobrou mysl a dobré zprávy...

Vracím se zpátky k pokladně, je tu opět Moldavka Táňa. Zapomněla koupit mouku a polentu. Její prso jsem už dneska viděla, slunce svítí, je krásný den.

“Jak ti je?” ptám se, nakažena radostí starého válečníka bez pytlíku.

Marnost.

“Blbě, “ odvětí Táňa zachmuřeně.

“Marto, já ti zapomněla ráno říci, že mě trápí hemeroidy... věříš mi to?...hele...”


(A jak je Vám?)

Autor: Marta Kučíková | pátek 8.4.2016 13:04 | karma článku: 39.51 | přečteno: 3455x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Marta Kučíková

Zezadu

“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

5.6.2017 v 8:15 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1880 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.04 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 469 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 34.49 | Přečteno: 3164 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1936 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 859 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 536 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8723

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.