Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Herdekbaba s bandurskou

1. 07. 2016 12:21:52
“Schovejte mi pohřební parte, já je sbírám,” spíš přikáže než požádá nevrlá signora. Herdekbaba. Ne moje parte. U vchodu obchodu jich míváme pět šest týdně, i s fotkou. Nač je sbírá? Hraje s nimi doma pexeso?

Nakvašena přichází pokaždé. Pokud někdo přijde naštván, tak pouze nakrátko. Tahle vždy přikvačí s bandurskou. A pěkně fest a jaksepatří.

Huba se mi chce křivit do obrácené podkovy, ale jsem zdvořilá. Podkovu otočím naopak, do širokého úsměvu.

“Buon giorno, signora. Dobrý den, paní!” Je jednou z mála, s níž si netykám. Věk podobný, já krátce po padesátce, ona krátce po osmdesátce. Jenom nějaká numera, viďte.

Najít s ní společnou řeč je obtížné. Jak se máte? Špatně, syn se mnou nemluví, dcera za mnou nejezdí. Sousedi jsou hrozní, děti (celého světa) nevycválané. Baba se tím svým nikdy nekončícím odsuzováním a kibicováním ostatních odsoudila k samotě.

A sbírá parte zemřelých, s kterými se za jejich života hádala taktéž.

Je-li blízko nějaké dítě, zeptá se - jakoby ve šprýmu - ježibabím hlasem: “To kindervejce kupuješ pro mě? Jak to, že jsi mi ho nekoupil?” Nebohé dítě většinou s vyplašeným výrazem utíká raději pryč. Já ho pak rychle zpětně odchytávám ve dveřích - neboj, to je jen legrace. Herdekbaba želbohu oponuje, že to tedy legrace není.

Najít ždibec něčeho pozitivního na téhle ženské je pořádná dřina.

Pozitivní bývá jedině její odchod z obchodu.

Zatím však neodchází. Vyskládává nákup na pultík, a s pečlivostí střelce odškrtává položky na papírku, utrhnutého z nějakého letáku. Písmem, jakým psávaly naše praprababičky. Prohnuta pod těžkou taškou, s lamentováním (jak jinak) odnáší nákup.

Opět máme v krámě milo a slunečno.

Jen na pár minut. Pak se rozlítnou dveře a se zabrbláním “zapomněla jsem na chleba“ tu pod plachetkou osobu mám zpátky. Na zemi u dveří nechává igelitku s napůl uvadlými rostlinkami v květináči.

Platí chleba a stále brblá. Co můžete takové babě pochválit?

“Koupila jste si kytičku?” ptám se jí.

Čapne mě za ruku. Ne signora. Tu kytku jde zachránit, má ji od jedné hluché sousedky. A této sousedce chodí denně nakupovat a nosí ty těžké tašky s nákupem, s lamentováním, ale nosí.

“To jste... hodná,” říkám, ale nelžu. Nošením nákupu postižené staré ženě a zachraňováním chcípajících kytek se mi herdekbaba řádně polidštila.

“Hm. Mně každá skoro chcípne,” přiznám se. S kytkama to moc neumím.

“Řeknu vám tajemství, signora. Dávám kytkám jména a povídám si s nimi. Čekají na to. Už jsem jich zachránila spoustu. Pohladím je, zaliju, popovídám. Jako s lidmi.”

“Jste dobrá žena,“ pochválím ji za všechny zachráněné květiny i za hluchou paní, které pomáhá.

Poprvé v jejích očích spatřím laskavost a dobrotu. Jen mžik. Ale - byl tam!

Bavívám se s ní od té doby více. Jen o květinách, a jak na ně. Už jsem zachránila téměř nezachránitelnou chcíplotinku.

Vypráví mi, co která potřebuje, v těchto chvílích se její hlas z nakřáplého ježibabího mění na laskavý. Na lamentování o těch příšerných lidech nemá čas ani prostor. Tedy alespoň ne u mě, na kase. Pokaždé stočím řeč na to, v čem je bezesporu hvězdou.

Kytičková herdekpaní s prošlými parte v podpaží...

Autor: Marta Kučíková | pátek 1.7.2016 12:21 | karma článku: 38.60 | přečteno: 2775x

Další články blogera

Marta Kučíková

Zezadu

“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

5.6.2017 v 8:15 | Karma článku: 34.60 | Přečteno: 1577 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 39.75 | Přečteno: 2577 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.59 | Přečteno: 2177 | Diskuse

Marta Kučíková

Jak vyzrát na pech

"Prsa... lala, ach, ta silná prsa!" opěvují přednosti zpěváci sboru alpských myslivců. Kdoví, kdo z těch staříků naposledy nějaká prsa vůbec viděl, kromě svých. Opěvují silná prsa - ale odvážných vojáků z první světové války.

18.4.2017 v 7:46 | Karma článku: 32.99 | Přečteno: 1375 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Barbora Pangrácová

Když Brok a já cvičíme jógu

Příběhy ze života s bláznivým štěnětem Brokem, který nikdy nespí a jeho životním zájmem je udělat co největší lumpárnu. Ty příběhy, které zná asi každý klasický pejskař.

23.6.2017 v 11:36 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 215 | Diskuse

Iva Votočková

Z deníku Bridget Jonesové: Sluníčko svítí, vzduch krásně voní a bagry štěbetají

Objevil se u nás nový živočišný druh. Je větší než slon a štěbetá jako hejno ptáků. Obývá vyschlé rybníky a s největší pravděpodobností se živí romantickými dušemi. Tedy tu moji málem sežral. ;-)

23.6.2017 v 10:57 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 228 | Diskuse

Alice Kopřivová

Je stále děsný horko.....

a moje mamka je chalupě sama, telefon už má tři dny nedostupný. Je jí přes sedmdesát. Ne, nemám o ni strach. Při její vitalitě? Jenže co kdyby...

22.6.2017 v 19:01 | Karma článku: 19.37 | Přečteno: 689 | Diskuse

Aneta Nováková

Nepodvádím! Jde čistě o fyzickou potřebu.

Kdybych přestal chodit do bordelu, zničil bych své manželství. Našel bych si milenku a možná se i zamiloval. Tohle je bezpečnější.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 1183 | Diskuse

Petra Polsen

Opice v hlavě

Nedávno jsem se dověděla, že všichni máme v hlavě opici, která nás může sežrat zaživa. Když nemá delší dobu co na práci...

22.6.2017 v 10:31 | Karma článku: 11.75 | Přečteno: 265 | Diskuse
VIP
Počet článků 67 Celková karma 36.23 Průměrná čtenost 8804

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.