Líbí se mi zadek tvé ženy
Zbytek nechám tak, jak mě pámbu stvořil.
Nejsem supertěžkým tankem ani vyzáblinkou, kterou skolí mírný dolomitský vichřík. Mám poctivé základy z Vysočiny - mlíko, krev a trochu zdravého rozumu. Šlapu, chodím, skoroběžím téměř denně, pro vyprázdnění hlavy a dobrý pocit (a taky se přitom fajn hubne).
Ovšem doma, po otevření skříně, na mě stejně vylítne moje oblíbená modrá. Prý zmenšuje. Zadek, břicho. Kde je žlutá, červená, zelená?
Zahalena v dlouhé tmavěmodré hazuce přes zadek zdravím z kasy probíhající Chiaru. Krásnou živelnou ženskou, vlasy a oči černé jak noc, jak Sophia Loren. Je sexy, popnuté elegantní růžové tričko, mírně namalovaná. Hlavně však usměvavá a povídavá.
Občas bere na dluh, jako většina rozlítaných zaneprázdněných maminek. Zpočátku (když jsem ji chtěla popsat manželovi, kteráže to je) jsem ji popisovala jako tu “ukecanou sympatickou babu s dvěma dětmi, co se pořád směje”.
“Tu tlustou?” zeptal se můj muž.
Drzoun neomalený.
Její tloušťky jsem si tedy vůbec nevšimla. Vnímala jsem jenom její osobu. Druhý den opět přivlála, zaplatit dluh. Teď jsem na ni koukla více. Jo, asi jo - váhově je jako jeden a půl Marty.
Zdejší lidé většinou neříkají - to je ten příšerně hubený, to je ten děsně tlustý, to je ten... Slyšíte spíš - to je TA s těmi dvojčaty. To je TEN fajn (nefajn) chlap. To je TEN, jehož strýc je bráchou sousedky od sestřenice mé matky. Ale TY určitě víš, o koho jde.
Dělám, že vím, abych nebyla za tupce.
Dvakrát týdně u nás nakupuje jeden starý pán. Pokaždé bere zdarma odřezky uzenin pro psa. Občas pytlík s odřezky zapomene na zemi u kasy a odejde bez něj domů, nahoru do hor.
Většinou na sebe a kolem sebe vypatlám půlku dusícího přesládlého deodorantu, než přijdu na původ puchu. Stejně ten něco jako “prasklý vřed měsíc nemytého tuláka” nepřebiju. Zapomenutého pytlíku si obvykle všimnu nejdřív za hodinu, když nad ním krouží masařky anebo ho nějaké malé dítě propíchává prstíkem.
Pán je na svá léta fešák. Charismatický osmdesátník, plný energie. A ten fešák pokaždé říká mému muži zcela vážně a důrazně:
“Ta tvoje žena má NÁDHERNÝ zadek, řekni jí to!”
Mezitím si na kase stahuji moji modrou hazuku přes slovanský zadek až někam ke kolenům. Fešák se ke mně vrací a bere mě za ruku. Asi chce za lichotku zaplatit, napadne mě hned. Ale risknu to. Jemně mi ruku zvedne a starosvětsky s úklonou políbí.
Osmdesátník, neosmdesátník. Z druhé strany obchodu volá můj muž něco jako "pryč od mé ženy", raději nerozumím. Fešák mu většinou opáčí pár vtipných poznámek o žárlivých Talibáncích. Přátelsky. Hoši si jinak velmi dobře rozumějí.
Pán je sympaťák. Ne proto, že je “zadkovej”. Je prostě sympaťák.
“Zapomněl tu pytlík!” halasím po dvou hodinách na manžela. Pytlíkové klienty tu máme tři.
“Kdo? Ten plešatý?” zeptá se mě můj muž.
Neomalený drzoun.
Pán přece plešatý není.
Ale je. Příště si všimnu. Má pleš krásnou, ostatně jako všichni holohlaví muži.
Jejich oči jsou pak výrazně uhrančivější a sexy. Více nežli těch prostovlasatých. Plešatý chlap je pro ženské stejně nádherný jako pro mužské dobře stavěná ženská. Nemějte o sobě v tomto směru pochyb, pánové.
A já?
Časem jsem si našla jinou podprsenkárnu, kde mi nechtějí nic zmenšovat ani opravovat. Tu tmavěmodrou plandavou hazuku jsem dala na charitu.
Teď jedu v červené, jen trošku přes zadek, to víte...
Mějte hezké a laskavé dny.
Vaše TA, no přece víte, která...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Marta Kučíková
Italsky "vodník"
“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".
Marta Kučíková
Nezanášet, nezanášet, nezanášet!
„Hlavně ať tě nějak oblbne, ” přesvědčuje mě kamarádka s vykulenýma očima. Má mě oblbnout doktor. Tedy mě, starou Martu, asi už nikdo neoblbne, ale moji určitou tělesnou část ano.
Marta Kučíková
Parádnice
"Necpi se, nahoře se nacpeš špaget," upozornil mě muž. Nahoře na hoře pokaždé fučí. Půjdu jako babochlap v unisexové neforemné teplé bundě a obrovských goretexech. Tuším, že nás, babochlapů, bude více. Kdepak nějaká paráda
Marta Kučíková
Nekafrejte mi do toho
“Důležitá jsem já, pak učitelé, pak uklízečky - a nakonec vaše děti, “ prohlásila s důrazem elegantní nafučená baba. Jinak prezidentka - po česku šéfová - několika zdejších středních škol.Baba,no.
Marta Kučíková
Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)
Doplňuji: blog jsem psala v době, kdy nikdo z nás, obyvatel zde včetně starosty, jsme netušili,jaká pandemie Itálii zasáhne.Proto je vše psáno z té situace tehdy v ten určitý den, dnes je vše jinak. Ale u vás taky. Držme si palce
Marta Kučíková
Každý máme svého Krause
“Já? To rozhodně nezvládnu! “ zděsila jsem se, když mi přišlo pozvání do Show Jana Krause. Byla jsem zaskočena a překvapena zároveň. Ono se toho totiž na mě nachumelilo za posledních pár týdnů nějak víc.
Marta Kučíková
Nejlepší je to potmě
“G-g-guarda, k-k-koukej, ” ukáže mi vyděšeně na oblohu lamač zdejších ženských srdcí i přilehlých orgánů.
Marta Kučíková
Neobtěžujte za letu... cizí pány
„Ten chlapík má snad mrtvičku!“ řekla jsem si s hrůzou při pohledu na mírně se chvějícího staršího muže na sedačce přede mnou.
Marta Kučíková
Zahalit!
“Ona je odhalená,” zaslechnu za sebou nesouhlasné zamlasknutí. Prsa se mi nevalí z výstřihu ani mi nekouká zadková čárka z džín.
Marta Kučíková
Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky
„Ty nemáš pětky?” zeptal se zklamaně štramák s očima zabodnutýma do mého kyprého hrudníku. Má pravice pohotově vylítla, ale naštěstí nedoletěla. Chudák štramák měl totiž zrakový handicap. Notně šilhal.
Marta Kučíková
Jen tak koukat si do blba, a na...
“Potřebuju aspoň na den k moři,” běduju. Nejsem náročná. Stačí mi jen jeden den, jednou za rok. Díky pracovním sobotám máme volné pouze neděle. Bývají však často deštivé. Nebo jsme nemocní. Nebo další "NEBO" ...anebo zase hory.
Marta Kučíková
My, sádelňáci
“Nejsme přece ve válce, abych musela jíst margarín,” říká mi Maria. V jejím nákupním košíku vidím hotovou cholesterolovou smršť
Marta Kučíková
In-se-mi-ná-tor přichází!
?“Dej si na něj bacha. Říká se o něm, že se ti podívá do očí a hned z toho otěhotníš,“ špitla polohlasem má známá o klientovi, který kráčel ke kase jako Bůh. Co jako Bůh - jako Ital.
Marta Kučíková
Žena musí mít vůči muži jen dvě povinnosti - být milá a krásná
“Žena musí mít vůči svému muži pouze dvě povinnosti, být krásná a milá,“ řekla mi má léta šťastně vdaná moudrá přítelkyně. Smůla. Krásu už teda nedoženu ani s kudlou plastického chirurga a odpařovače špeků.
Marta Kučíková
Nevěrná až za HROB
“Nejdříve až za dva týdny?" rozkašlala jsem se. "Che cavolo!" Místo slušného italského "do zelí nebo do háje" jsem ve skutečnosti použila českou jadrnou nadávku s R. Ale krindypindy to fakt nebylo.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com