Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jáje...

21. 04. 2017 15:59:21
"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

Není až tak důležité, jakou lahodu jíte, ale kdo vám ji předkládá. S Jájou je ráj na druhou, častokrát na n-tou.

V mé rodné milované Telči znám téměř každý odrolený kámen. Po příjezdu se raduji z krásných opravených domů anebo se cítím jako podvedená manželka, když nenacházím obchody, kam jsem léta chodívala - a nyní nejsou. Pokud žijete během roku v cizině, a vracíte se do rodné hroudy na pár dní pobýt se svými blízkými, vracíte se vlastně do svých vzpomínek. Vzpomínky však dostávají trhliny tím, že věci nejsou tak, jak je máte uložené v hlavě a v srdci.

Tady, pod dolomitským sluncem i vichrem, trávím nejvíc času v práci v obchodě a doma s rodinou. Kultura téměř nula, pokud se ke kultuře dá počítat vystoupení dětí jednou za rok na školních akcích. Jste tu odkázáni sami na sebe, i přes nesmírnou laskavost domorodců. Možná vám vracejí jako pingpong to, jak se chováte vy k nim. Zde cítím svobodu a volnost, zhluboka se nadechnout a letět, obzvláště stojím-li nahoře nad oblaky a koukám na hory jako Honza na pekáč kynutých švestkových českých buchet.

I přes silný pocit svobody se mi častokrát stýská, stejně jako dalším československým holkám, které se sem vdaly.

Naše návraty do rodné hroudy jsou vlastně návraty do vzpomínek - a chceme, aby se věci neměnily, abychom měli jistotu jistoty. Jistota jistoty není.

A tak si kromě těšení se na své blízké si představuji, jak si mažu poctivý český kmínový chléb se sádlem anebo tlačenku od Slámy s cibulkou... anebo zákusky od Jáji.

Spařeni po patnáctihodinové jízdě autobusem jak čuník při porážce klopýtáte s kufrem po kočičích hlavách telčského náměstí. Jednosměrka domů k vaší rodině, leč nejprve doklopýtáte k vaší první pomoci. Pro vaši duši a tělo, do cukrárny v rohu U Celerina s výbornou kávou, fantastickými čerstvými zákusky a Jájou. Holkou nabitou energií a tisíci volty laskavosti, vtipu, radosti. A moudrosti.

K cukrárně vás to táhne samo, a není to jen těmi zákusky. Jája i na dálku ví, že vás zase trápí mizérie anebo máte radost, přesahující plochu všech telčských rybníků dohromady. A při obíhání doktorů či úřadů fofrem přes náměstí pokaždé koutkem oka zahlédnete Jáju, jak na vás i přes frontu zákazníku rozesmátě mává na pozdrav a vy stihnete dvojnásob věcí.

Tohle telčské slunce před časem pohaslo.Ta hnusná nemoc, se kterou se už ani já nechci znovu potkat, zase vyhrála.

Sedím s dcerou v kuchyni u stolu, opět pod dolomitským sluncem a větrem, a vyprávíme si o Jáje. S radostí a láskou. Byla - vlastně stále je, pořád žije v srdcích těch, kdo ji měli možnost a čest ji poznat.

Na stole stojí sklenička s vodou.

Říkám dceři: “Maru, Jája je stejně fajn, a já vím, že tu pořád je, i když fyzicky ne, ale tak to nějak cítím.”

Moje dcera Maruška se usměje.

Náhle se stane něco neskutečného. Sklenička s vodou sama od sebe praskne, a voda se vylije na zem, i se střepy. Nikdo se té skleničky nedotkl, naprasklá nebyla.

A Maruška v klidu řekne: “Mami, to asi Jája obchází své kamarády, kteří o ní zrovna mluví, a chce jim dát zprávu, že... že je tady s námi, víš?”

Připadá mi to všechno jako zázrak. Vím, že vzpomínky zůstávají stejné, jen se trošku drhnou s přítomností, že je něco nebo všechno jinak, než bylo.

Přesto necítím smutek, ale jakousi naději a radost, která se dotýká mého srdce...


(věnováno Jáje, úžasné ženě, na kterou stále myslíme, a taky mému tatínkovi, Alence, Lídě, Renatě, Jirkovi, Robertě, všem, kteří tu nejsou, ale v našich srdcích ano...)

Autor: Marta Kučíková | pátek 21.4.2017 15:59 | karma článku: 37.82 | přečteno: 2264x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Marta Kučíková

Zezadu

“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

5.6.2017 v 8:15 | Karma článku: 36.07 | Přečteno: 1880 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.04 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 485 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 34.54 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1943 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 861 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 540 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8723

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.