Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zezadu

5. 06. 2017 8:15:30
“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

Zepředu by to dnes bylo na české “Já jsem ten zajíček nešťastný...”

Na kase stojím zády ke dveřím, do miniprostoru vmáčku maximálně láhev s vodou, kabelku a odpaďák. Často se ani nestačím otočit a identifikovat příchozí. Ale i zezadu je za ta léta poznám. Podle jejich hlasů, prozpěvujících si staré dobré rádiové hitovky.

Zpívám velmi ráda, v autě i doma, v rodné hroudě s přáteli. Ale v obchodě před klienty se stydím. Hlas se mi pokaždé uškrtí někde v půlce hrtanu, zčervenám, nanejvýš hlavou pohupuji do rytmu. Občas se na pár vteřin nesměle přidám, a pak zase stáhnu volume na stydlivou úroveň.

“Amooore mio, miláčku můj,” další příchozí zákazník zdraví má záda. Dneska jsou nahrbena více než obvykle. Starostmi, únavou. O půlhodinu později mě jiní klienti dokonce přehlídnou, a v půlce obchodu se shánějí, kde je dnes ta Marta.

Nevšimli si mě. Splývám s láhvemi alkoholu a krabicemi se zbožím, stojícími do dvoumetrové výšky a čekajícími, až je roztrhám, vybalím a dám tam, kam patří. Pro holky s umělými nehty a taknějakpomaaaalu pracující mládence je tato robota absolutně nevhodná.

Jsou dny k létání, jsou dny tak trochu horší. Vždyť to znáte sami.

Koloběh létacích i trochu horších dní se na moment před pár týdny nádherně zastavil. Zprávu o blogerce roku i desetiletí jsem nemohla obrovskou radostí a překvapením skoro rozdýchat. Po práci jsme místo večeře jsme koupili pizzu, a tím naše rodinná oslava vlastně skončila. Manžel odjel na pár dní zpívat se svým mužským pěveckým sborem, já se vracela ještě později z práce, a do toho mi jeden fajn kluk přivezl kapry. Ve zdejších končinách vzácnost (pravda je, že jeho žena má kaprů až po krk, ach, ti chudáci rybáři). Byl to kapří dar - nedar. Šupináčů dovezl rovných JEDENÁCT. Radost z blogerky jsem si po nocích poctivě odpracovala - kucháním, odstraňováním šupin a porcováním. Za týden ten fajn rybář opět dorazil s dalšími DEVÍTI. Letošní Vánoce prožiju ráda s bramborovým salátem a pravděpodobně tlačenkou...

Mé pražské létací dny v podobě blogerského srazu jsem si užila až do mrtě. Radostné mrtě. Poznala jsem nádherné lidi, osobně, nejenom z jejich psaní, před mnohými se skláním s úctou, co v životě zvládli a dokázali. Z těch nezapomenutelných setkání žiji dodneška (a předpokládám i do zítřka a popozítřka).

Blogerský sraz na moment zastavil můj koloběh létacích i trochu horších dní. A pak se ten koloběh znovu rozběhl. Mohla bych se více rochnit ve volnosti a občas hodit nohy na stůl. Nerochním, a tak často neházím. Práce mám stále habaděj. Manžel mě zatím na rukou taky nenosí (ach, ta zpropadená červená knihovna...).

Ráno po páté uvařit čaje, kafe, oblečení, nádobí, sprcha, svačinu pro dítě, žrádlo pro morče a někdy i rychle vyčistit klec. Ranní prášky zapíjím v autě, nestihla jsem snídaňové kafe, ani se namalovat - vypadám jak bezkrevná a malomocná. V práci pak upíjím z tajně otevřené coca-coly zero. Vlastně nevím, proč ji piju. Je hnusná a stejně po ní nezhubnu.

Za mými zády profrčí asil pátý klient a slyším:“Kde je Marta?”

Jsem přece na kase! Nevidí mě. A další, se stejnou otázkou, proletí těsně vedle mě.

Dostala jsem punc neviditelnosti. Splývám s Kinder vejci, slevami o padesát procent i třiceti druhy těstovin Barilla.

“TU SEI IMPORTANTEEE - ty jsi důležitá,” zazpívá do mých zad Giovanni. Barytonem o síle nejméně 300 Hz. A znovu. Takový švarný děda. Je mu asi pětasedmdesát, má rakovinu a vývod bokem, a vůbec ho život skřípl mezi futra, někdy dost fest. Nikdy nepřestal zpívat. Jako každý Ital si prozpěvuje písníčky z rádia, a za neustálého pobrukování obkulhá kolečko regálů. Stojí uz u kasy a znovu zpívá “Tu sei importatne, ty jsi důležitá!”.

Já se zase stydím vydat hlásek. Jen poznamenám cosi o krásném textu.

Jenže.

Z našeho rádia Birikina se line nějaké volááre, cantáre, létat, zpívat, ale NIC o důležitosti.

“To není TAHLE písnička,“ říkám Giovannimu opatrně. Asi jsem hluchá, mladá nebo blbá? “Není to z rádia - to, co zpívám, je o tobě,” říká. Vůbec nemá potuchy o nějakém mém psaní, natož o blogerce či možné připravované knížce. Vidí jen nahrbenou ustaranou ženskou, která splynula s jakousi momentální bezútěšností.

Ten popěvek zpíval mně. Martě neviditelné, splývající, se shrbenými zády.

Tři slova. Ty-jsi-důležitá.

Tři slova, která mi uvolnila nejen stydlivý špunt v krku pro zpívání v obchodě. Spustila jsem na oplátku mým mezzosopránem: “Tu sei importante!” - TY jsi důležitý, pro Giovanniho. Pochopil.

Další volááre, cantááre z rádia jsem si střihla sama, nahlas a opravdu s chutí. Klienti - neklienti. Pobrukovali jsme si společně. V kabelce jsem potom našla tužku na oči, domalovala si jiskrný zrak, hnusnou coca-colu zero vylila do záchodu a skočila si vedle do baru pro asfaltově silné dobré voňavé kafe.

Ty jsi důležitý. Ty jsi důležitá.

Tři slova, která vás zvednou nahoru k létacím dnům, aby jich bylo víc.

Máte-li pocit, že splýváte s okolím, či vás někdo soustavně tlačí směrem dolů, nedejte se - a zpívejte. O lásce, o radosti, i o tom zajíčkovi nešťastném, o vás.

Pro mě důležití jste.

Mohu vám zazpívat?

Autor: Marta Kučíková | pondělí 5.6.2017 8:15 | karma článku: 36.07 | přečteno: 1880x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 35.97 | Přečteno: 1760 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.04 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.82 | Přečteno: 2264 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Klára Bártová

Ester (39): Dnes nechápu, jak jsem to mohla přežít!

Velmi silný a inspirativní příběh, který stojí za přečtení. Žena, která si prošla peklem závislostí a vše ustála. Byla doba, kdy ji zbýval měsíc života a ona to dokázala zvrátit. Nyní se rozhodla promluvit.

22.8.2017 v 12:31 | Karma článku: 9.96 | Přečteno: 485 | Diskuse

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 34.54 | Přečteno: 3221 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1943 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 861 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 19.00 | Přečteno: 540 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8723

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Víc než karma mi udělá radost Váš příspěvek v diskusi anebo v mailu: marta.kucikova@centrum.cz - děkuji :-)

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.