In-se-mi-ná-tor přichází!

27. 03. 2018 11:52:56
​“Dej si na něj bacha. Říká se o něm, že se ti podívá do očí a hned z toho otěhotníš,“ špitla polohlasem má známá o klientovi, který kráčel ke kase jako Bůh. Co jako Bůh - jako Ital.

“Říkají mu in-se-mi-ná-tor! Kudy chodí, tudy trousí,“ šeptla ještě jednou. Trochu obdivně. Její muž, stojící vedle ní, jen sarkasticky dodal: ”Amore, aspoň vidíš, proč máme tady v Itálii tolik blbejch...”

In-se-mi-ná-tor vypadal jako běžný mužský, jenom více nafintěný. Jeho pověst byla v porovnání s realitou evidentně nafouknutější. Jenže - ke mně ke kase přišel s medovými bonbónky za euro sedmdesát sedm. Ty kupují jen důchodci, střední generace bere ovocné Ricoly bez cukru a puberťáci zuby bělící pálivé žvýkačky. Medové bonbónky měly být asi vábidlem pro další oběť. Snad ne... proboha... pro mě?

Štrachal se poměrně dlouze ve své drobáskové peněžence. Nic. A pak s jakousi rozkoší hledal drobné po kapsách. Mezitím má známá s manželem odešli, za výrazného poťouchlého pomrkávání. Asi abych neotěhotněla hned na první dobrou či co.

Mužské schovky na drobné jsou oproti těm ženským rafinovanějším zřetelně jednodušší. Kapsy u kalhot či košil, anebo ty tajné, na které žena nikdy nepřijde. Pokoutně a umně srolované bankovky většinou ve vnitřních kapsičkách nikdy nevypraných bund (“Ne abys mi ji prala, nesmí se dávat do pračky - já si ji sám vykartáčuju, zlato!”).

In-se-mi-ná-to-ro-va hra očividně začala. Bylo mi trapně. Vrátila bych mu klidně i na papírovou padesátku, nejsem nějak stavěná na lovy beze zbraní. Obzvláště na kase v zimě a v příšerných teplákách. Teplých a hřejících. Ale stále příšerných.

Konečně v jakési - určitě rafinované - kapsičce našel mince, na cent přesně, a vtiskl mi je do dlaně. Jednu minci po druhé a koukal mi přitom do očí. Klopila jsem je - ach jo, kdyby mi známá alespoň těsně předtím neříkala o jeho pověsti, brala bych ho pouze za jakéhosi zpomaleného neškodného fouňu. Chca nechca, moje fantazie se rozjela...

Takhle okouněl pár týdnů. Kupoval si u mě stále tytéž medové bonbónky. Sladké vábilky. Pokaždé jsme prohodili pár neutrálních slov, tedy neutrálních z mé strany. On stále přihmuřoval oči, průměrný Ital, ale ta pověst...

Jeho pověst způsobila, že jsem si začala žehlit do práce i ty tepláky (párkrát omylem i s puky)!

Těsně po Novém roce jsem v rámci novoročního předsevzetí (že budu žít zdravěji, znáte to) běžela - no, skoro běžela - no dobrá, tak rychle šlapala - z krámu domů, a málem skončila na kapotě brzdícího auta, které vjelo předkem na chodník. Jakýsi pomatenec patrně. Z auta vyskočil sám velký in-se-mi-ná-tor, rozradostněný (podle jeho výrazu si svá novoroční předsevzení do mrtě splnil). Čapl mě za ruku a se slovy všeho nejlepšího po celý rok mě s nadšením políbil na obě tváře. Nic mimořádného. Takhle se zdravíme mezi sebou všichni, i chlapi s chlapama a ženské s ženskýma. Jenomže poté..

... poté mě významně plácl po zadku s potutelným: “Come stai? Jak se máš?”

Já, Marta prohry si připouštějícící a na výhry vůbec nemyslící, jsem překvapeně poskočila o deset cenťáků nejméně. In-se-mi-ná-tor? Ne, inseminátor pochybných myšlének nanejvýš. Chlapče, do mých očí své virtuální semínko nezasiješ ani omylem. “Já? Mám se dobře. A co ty, jak se máš?” mile jsem se usmála. Jsem ženská křehká, leč zmužilá a občas mužsky statečná.

Lapil? Nelapil. Rozpřáhla jsem se a ... a plácla na oplátku po zadku já jeho. Fest.

Vypískl jako gumová kachnička a poskočil ne o deset centimetrů, ale snad o metr. Rudý začal couvat zpět do auta. Zamávala jsem mu přímo přemile na rozloučenou a pokračovala v mém poloběhu. Teď již výrazně radostněji.

A inseminátor? Vídávám ho zřídka. Občas u nás koupí drobnůstku, ale už žádné sladké medové vábilky. Platí rychle, dlouho nezdrží. Venku mě pak zdraví uctivě, ale pokaždé raději z dálky. Pro jistotu.

Já jsem vyhrála všechny boje světa i svá novoroční předsevzetí, a nastolila jsem snad už trvalý mír. Tedy určitě v mé hlavě.

Akorát nevím, jak rozžehlit zpátky ty zatracené teplákové puky....

Autor: Marta Kučíková | úterý 27.3.2018 11:52 | karma článku: 41.37 | přečteno: 6243x

Další články blogera

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.

3.8.2021 v 8:43 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 3401 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 170 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 150 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 40.89 | Přečteno: 8999 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 427 | Diskuse

Ivana Dianová

Utržená ze řetězu

Použila jsem samozřejmě nadsázku, ale musím se přiznat, že utrženě si kapku skutečně začínám připadat. Hledám, ba slídím, sháním, toužím a těším se. Strašně!

25.3.2024 v 20:38 | Karma článku: 24.07 | Přečteno: 675 | Diskuse
VIP
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8503

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč. Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem na jaře v roce 2017 získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. Jsem autorkou knížek:

- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)

- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)

- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)

- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).

- Italské trojhubky (2021 - Ikar)

- Italské mentolky (2023 - Ikar)

Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!

Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta

kontakt: marta.kucikova@gmail.com

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...