Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jen tak koukat si do blba, a na...

“Potřebuju aspoň na den k moři,” běduju. Nejsem náročná. Stačí mi jen jeden den, jednou za rok. Díky pracovním sobotám máme volné pouze neděle. Bývají však často deštivé. Nebo jsme nemocní. Nebo další "NEBO" ...anebo zase hory.

Hory máme výrazně blíž než mořskou pláž, k radosti manžela (má radost bývá jaksi nižší). Chtěla bych vyměnit tuhé kožené pohorky za čínské žabky, šmejdové, leč lehoučké. Teplý ohoz za staré dobré plavky, které dají tělu správný hydrodynamický lepý tvar (ve skutečnosti vzhled kytovce, zaseklého ve vodovodní trubce). Horské vápencové bělostné šutry za rozžhavený plážový písek (s popíchanými chodidly od rozbitých šklebliček). Ale mohu zcela vypnout hlavu, tělo, celou Martu. Jen líně až flákavě ležet a dívat se na nekonečné a klidné MOŘE... těch vzácných pár nedělních mořských hodin, to je můj sen! 

Naštěstí jednu volnou neděli manžel kamsi odjíždí zpívat s pěveckým sborem, teplota, tlak, rosný bod a zdraví rodiny v cajku, a předpověď počasí - slunečno na nebi i v duši. Všechna zbylá "NEBO" zlikviduju nadšeným: "Děti, zítra jedeme k moři!"

Ráno je nutno odjet nejpozději před pátou (kafe, něco jako Redbull, další kafe a nejpálivější Hallsky proti usnutí). V sedm se prokousáváme začínající zácpou před Benátkami, a po osmé to valíme  na nejbližší pláž.  Při kapce štěstí občas chytneme i lehátka ve druhé řadě. První mají milenky plavčíků a příbuzní majitelů pláže, to víme všichni. Vzhledem k původu, věku, rase a zjevu nespadám do žádné kategorie, leč dnes nás vede klučina přímo do řady první. Neskutečné! Moře mám jako na dlani. Zázrak. No, možná spíše vypadám tak urvaně a unaveně, že si mě spletli s plavčíkovou sicilskou prabábou. 

S mořem přímo před nosem lelkujeme, mastíme karty, jíme ovoce a kousky písku vržou v

Sottomarina1

zubech, voda je tu slanější než kdekoliv jinde. Zkušení plážoví povaleči tvrdí že zdejší Sottomarina má nejvíce slanou vodu na celém pobřeží a největší koncentraci jódu v celé Itálii. Ideální přírodní lék na astma, tuberkulozu či štítnou žlázu. To, že vám ta zatraceně koncentrovaná slaná voda rozežere půlku nohy, je jenom malou daní za vaše čistější plíce a úlitba mořskému božstvu.

Příjemný poklid a pohled do modrého slaného nekonečna občas naruší tmavý prodavač se zimními bundami či značkovými kabelkami. Usmívám se jen tak, do blba, jenže on mi do toho blba jako na potvoru vstoupí.  Můj nepřítomný úsměv bere jako stoprocentní zájem, háže mi desítku kabelek na lehátko: “Signora, paní, dobrá značka, všechno značka. Za šedesát. Ne, vy bella, krásná. Pro vás za padesát!” Namítám, že nechci nic kupovat, a raději zavírám oči. Děti se pochichtávají za vějířem karet, stejně jsem jako vždy prohrála, a čekám na další hru. Prodavač úpí: “Signora. Bella, nejkrásnější pani. Pro vás za třicet. No dobrá, za dvacet a pět. Zítra se vracím do Senegalu. Já nic takhle nevydělám!” Určitě se nevrací a pěkně kecá. Nic neberu. Děti poznamenají, že tatínek by určitě usmlouval i na pět euro. Jen ať si můj muž užívá v dáli se svým pěveckým sborem alpských myslivců, přeju mu to, vlastně i sobě. Nikdo mě aspoň neruší poznámkami typu: kdo sundal a ztratil  víčko z opalovacího krému, kde jsou jeho plavky, kolik je nějaké vedle ležící krasavici,  cizí pipince, asi let (jeho častá otázka buď bez mé odpovědi, anebo většinou frknu věk nejméně o dvacet let více), a jeho: “No, co chcete, děti, ta voda přece není vůbec špinavá, jenom zeleně zakalená...!” 

Senegalec se chytá o pár lehátek dál, v třetí řadě. Parta italských důchodkyň ve výrazně barevných dvojdílných plavkách tu zřejmě tráví nějaký ten pátek. Jejich opálení je tmavší než hnědý krém na boty. Náruživě pokuřují svá cigárka a zkoušejí jakýsi pofidérní lak na nehty. Poté si jedna po druhé svléknou bez ostychu vršek od plavek, a oddávají se sluneční lázni. Za polohlasného pochichtávání se, jako malé holky. Každá si totiž od zoufalého prodavače koupila kabelku. Za padesát. Radují se, jak na něj vyzrály - dal jim přece deset éček slevu! Originál senegalský Gucci!

Já, přenádherná pani značkovou kabelku holt nemám, ale nevadí - klid a mír vůkol je nad všechny kabelky světa... No řekněte. Krása. Voda barvy neurčité, vzduch jako když vám kolem nosu přelétají naložení slanečci - ale ten pokoj, ta rovnováha přírody, harmonie. Po našich horách teď štrádujou určitě tisíce turistů, nahoru dolů zácpy. Kdepak, moře je moře, i přes plnou pláž tu cítím až euforický poklid.

Koukání do blba až rajsky harmonického trvá pouze nějakých čtyřicet minut. Do tichého šplouchání vln a polohlasných hovorů okololežících se NÁHLE během dvou minut přiřítí několik žlutých plaveckých čepiček. Dvě, tři, dvacet, snad sto! Vynořují se další a další, z moře, z pláže. Jak z hororu, žádní Hitchcockovi ptáci, ale samí plavci v černých plavkách a žlutých čepičkách. Všude kamery, mikrofony, diváci....  kde je moře? Okraj pláže je během chvilky narván asi pětistovkou lidí - diváků i  plavců. Do toho vyřvává nějaký hluchoun s tlampačem cosi o tom, že právě sledujeme národní závody v triatlonu. Všude okolo televizní kamery, mikrofony, šňůry. Podél celé pláže a nejbližších metrů je koncentrován snad celý svět. Lidé opouštějí lehátka a tlačí se dopředu, aby fandili. Italové fandí profesionálům se stejnou vervou jako amatérům či svým dětem, hulákají hlasitěji než prvorodičky, ale jejich povzbuzování evidentně zabírá. Mezi nohama stovek diváků probleskují plavající čepičky závodníků, zrychlující, jedna za druhou jako malé žluté želvičky.

Nemám sílu se zvedat, a taky kam... místo na pláži jsem si zcela nemoudře zaplatila na celý den. Senegalský prodavač kabelek si pod jedním prázdným deštníkem zapaluje nalezené cigárko, a odevzdaně kouká na náhle opuštěná plážová lehátka. Kvůli hlasitému fandění a řevu nelze ani mastit ty karty.

Moře skrz desítky nohou, těl a pozadí přede mnou vůbec, ale vůbec nevidím!

Ach jo. Zlatý můj manžel s bručením o ztraceném víčku Nivey, dneska bych mu naopak ukázala nejmíň tři vnadné krasavice (věk bych práskla od boku, a o deset dvacet let méně), a některé bez vršku jako bonus! Jo, na horách, na našich horách, tam je teď  jistojistě krásně.  

Vlastně můžu být spokojená. Chtěla jsem přece původně jen tak si koukat do blba a na moře. Mám, co jsem chtěla.

Koukám si do blba, a na moře... zadků...

 

 

 

 

Autor: Marta Kučíková | pátek 25.5.2018 13:09 | karma článku: 36,92 | přečteno: 2623x
  • Další články autora

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.

3.8.2021 v 8:43 | Karma: 38,94 | Přečteno: 3412x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

My, nedokonalé

„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!

15.5.2021 v 9:17 | Karma: 43,85 | Přečteno: 8608x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

... je mi ho tak líto!

„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.

27.4.2021 v 12:30 | Karma: 42,89 | Přečteno: 10117x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Sníst to, na co čůrá pes

“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"

29.3.2021 v 15:19 | Karma: 37,81 | Přečteno: 2637x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Zlodějiii!

“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.

23.3.2021 v 18:42 | Karma: 37,81 | Přečteno: 5230x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Italsky "vodník"

“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".

16.3.2021 v 8:53 | Karma: 38,73 | Přečteno: 2275x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Nezanášet, nezanášet, nezanášet!

„Hlavně ať tě nějak oblbne, ” přesvědčuje mě kamarádka s vykulenýma očima. Má mě oblbnout doktor. Tedy mě, starou Martu, asi už nikdo neoblbne, ale moji určitou tělesnou část ano.

19.2.2021 v 17:28 | Karma: 43,02 | Přečteno: 10879x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Parádnice

"Necpi se, nahoře se nacpeš špaget," upozornil mě muž. Nahoře na hoře pokaždé fučí. Půjdu jako babochlap v unisexové neforemné teplé bundě a obrovských goretexech. Tuším, že nás, babochlapů, bude více. Kdepak nějaká paráda

24.1.2021 v 19:36 | Karma: 37,75 | Přečteno: 2598x | Diskuse| Ona

Marta Kučíková

Nekafrejte mi do toho

“Důležitá jsem já, pak učitelé, pak uklízečky - a nakonec vaše děti, “ prohlásila s důrazem elegantní nafučená baba. Jinak prezidentka - po česku šéfová - několika zdejších středních škol.Baba,no.

1.10.2020 v 10:56 | Karma: 39,14 | Přečteno: 3228x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)

Doplňuji: blog jsem psala v době, kdy nikdo z nás, obyvatel zde včetně starosty, jsme netušili,jaká pandemie Itálii zasáhne.Proto je vše psáno z té situace tehdy v ten určitý den, dnes je vše jinak. Ale u vás taky. Držme si palce

27.2.2020 v 7:44 | Karma: 43,93 | Přečteno: 11720x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Každý máme svého Krause

“Já? To rozhodně nezvládnu! “ zděsila jsem se, když mi přišlo pozvání do Show Jana Krause. Byla jsem zaskočena a překvapena zároveň. Ono se toho totiž na mě nachumelilo za posledních pár týdnů nějak víc.

7.5.2019 v 15:28 | Karma: 41,46 | Přečteno: 7968x | Diskuse| Kultura

Marta Kučíková

Nejlepší je to potmě

“G-g-guarda, k-k-koukej, ” ukáže mi vyděšeně na oblohu lamač zdejších ženských srdcí i přilehlých orgánů.

24.2.2019 v 18:50 | Karma: 39,94 | Přečteno: 5927x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Neobtěžujte za letu... cizí pány

„Ten chlapík má snad mrtvičku!“ řekla jsem si s hrůzou při pohledu na mírně se chvějícího staršího muže na sedačce přede mnou.

19.10.2018 v 22:50 | Karma: 37,31 | Přečteno: 3967x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Zahalit!

“Ona je odhalená,” zaslechnu za sebou nesouhlasné zamlasknutí. Prsa se mi nevalí z výstřihu ani mi nekouká zadková čárka z džín.

5.7.2018 v 14:37 | Karma: 42,80 | Přečteno: 9035x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky

„Ty nemáš pětky?” zeptal se zklamaně štramák s očima zabodnutýma do mého kyprého hrudníku. Má pravice pohotově vylítla, ale naštěstí nedoletěla. Chudák štramák měl totiž zrakový handicap. Notně šilhal.

22.6.2018 v 22:08 | Karma: 42,24 | Přečteno: 9288x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

My, sádelňáci

“Nejsme přece ve válce, abych musela jíst margarín,” říká mi Maria. V jejím nákupním košíku vidím hotovou cholesterolovou smršť

13.4.2018 v 14:49 | Karma: 40,49 | Přečteno: 5378x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

In-se-mi-ná-tor přichází!

?“Dej si na něj bacha. Říká se o něm, že se ti podívá do očí a hned z toho otěhotníš,“ špitla polohlasem má známá o klientovi, který kráčel ke kase jako Bůh. Co jako Bůh - jako Ital.

27.3.2018 v 11:52 | Karma: 41,37 | Přečteno: 6243x | Diskuse| Ona

Marta Kučíková

Žena musí mít vůči muži jen dvě povinnosti - být milá a krásná

“Žena musí mít vůči svému muži pouze dvě povinnosti, být krásná a milá,“ řekla mi má léta šťastně vdaná moudrá přítelkyně. Smůla. Krásu už teda nedoženu ani s kudlou plastického chirurga a odpařovače špeků.

7.3.2018 v 17:22 | Karma: 38,78 | Přečteno: 6241x | Diskuse| Cestování

Marta Kučíková

Nevěrná až za HROB

“Nejdříve až za dva týdny?" rozkašlala jsem se. "Che cavolo!" Místo slušného italského "do zelí nebo do háje" jsem ve skutečnosti použila českou jadrnou nadávku s R. Ale krindypindy to fakt nebylo.

5.2.2018 v 19:29 | Karma: 41,12 | Přečteno: 6781x | Diskuse| Ona

Marta Kučíková

Relax větší než měl indickej pámbu

“Vy tam nemáte žádnou čajovnu?” zeptala se má česká intelektuální batikovaná známá.“A kde relaxujete?” zděsila se. Bez čajoven přece stojí život za pendrek! Utrousila jsem: ”No, kde - občas... v baru.”

18.1.2018 v 14:03 | Karma: 43,11 | Přečteno: 10226x | Diskuse| Cestování
  • Počet článků 91
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 8560x
Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč. Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem na jaře v roce 2017 získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. Jsem autorkou knížek:

- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)

- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)

- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)

- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).

- Italské trojhubky (2021 - Ikar)

- Italské mentolky (2023 - Ikar)

Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!

Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta

kontakt: marta.kucikova@gmail.com

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy