Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky
"Tak mi dej trojky,” řekl odevzdaně. Špagety číslo pět byly do mrtě vyprodány. Jinou značku než Barillu nechtěl. Já si raději pošmáknu na Pasta Jolly, ač vlastně nudle jako nudle...
“Jakou děláš omáčku?” zeptala jsem se zkušeně jako stará protřelá italská kuchařka. Uši a oči na zvědavých sťopkách, zdejší zaručené kuchařské fígle mám často nejdřív jen odposlouchané. A taky jsem trochu drbna.
Jinak k veleoblíbeným pětkám je ideální jednoduchá omáčka z dušených rajčat. oleje a bazalky, anebo nechat na ohni rozpustit v oleji naložené prťavé slané rybičky “acciughe” (sardelky?), do toho frknete nakrájené černé olivy, pár malých rajčátek, kapary, a máte vystaráno.
Trojky jsou jemnější, ne každému sednou do huby, spíše jsou na přežvykování, když vás bolí zuby. Říká se jim špagetky, jsou slabé jako vlasy sicilské krasavice. Jedničky jsou nejslabší, ale téměr nikdo je nekupuje. Prostě od trojek nahoru to frčí, Tyhle jemné trojky je vhodné řádně proolejovat, aby se neslepily. Ideální s mořskými dušenými plody, zalité bílým vínem a olejem.
“Carbonaru,” říká mi ten nešťastník. Na carbonaru je machr můj manžel. Vylepšil ji tak precizně, že i děti, léta carbonaru odmítající, ji baští s boulemi za ušima.
“Vezmi si třináctku, linguine, “ říkám zákazníkovi zkušeně. Jsou to placaté špagety, na carbonaru ideální. A hned jsem doporučila manželův vylepšený recept. Zatímco se těstoviny vaří, v hrnečku rozšmrdlá tři čtyři žloutky (dle libosti), notně černého
pepře, a dobrou hrstku nastrouhaného ovčího sýra "pecorino". Na vedlejší pánvi osmaží na kostičky nákrájenou uzeninu "guanciale", čili nasolené usušené vepřové líčko. Není-li, dobrá i "pancetta", bůčková slanina. Horkou plotnu už nepotřebujeme. Do uvařených zcezených těstovin se vmíchají rozšmrdlané žloutky se sýrem, protřepe hrncem (i s pokličkou!), a nakonec vleje vábně vonící, lehce osmažené "guanciale". Nejchutnější těstoviny, které jsem kdy jedla. O cholesterolu se raději nebavme, ano?
Zákazník, s očima stále zabodnutýma do mého hrudníku, začal pomlaskávat, a přiobjednal si kus ovčího sýra i pár kousků lahodného guanciale.
Za pár dní si u mě špagety číslo třináct, guanciale i ovčí sýr kupovala nějaká načuřená ženská. Po chvilce zkoumavého prohlížení se mě nedůvěřivě zeptala, kde je ta druhá. Ta Italka s tím receptem na carbonaru, kterou doporučila jejímu muži.
“Italka? To jsem byla já, signora. Asi myslíte tenhle recept?” a pro potvrzení pravosti mé osoby jsem jí odříkala ingredienci po ingredienci. S českým přízvukem. S dodatkem, že jde o specialitu mého muže. Asi se domnívala, že můj choť je tím pádem samozřejmě echt Ital.
Méně nadurděně vytáhla koutky pusy o pár milimetrů výše k pokusu o úsměv - asi maximum v jejím životě - a řekla: “Ta carbonara byla opravdu výborná. Manžel ji chce udělat znovu. Nákup dělám dneska já, abych viděla, od koho je ten recept”, a pohledem už zase velmi přísným se mi zabodla do oblasti mého hrudníku.
Nešilhala.
Možná ten její manžel štramák nebyl až tak vážně zdravotně handicapován. Prostě obyčejný horňák. A při tom pekelném soustředění, co vlastně má koupit, si oči na chvili odložil tam, kde mu to dělalo evidentně dobře...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Izraelský ministr Ben Gvir měl nehodu, auto po nárazu skončilo na střeše
Izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir měl autonehodu ve městě Ramla ve středu země....
EU se od zemí jako Česko naučila hodně o Kremlu i Putinovi, řekla Leyenová
Díky hořkým zkušenostem, které mají země ze středu a východu Evropy se Sovětským svazem, se...
Zkusil unést hocha ze školky, vydával se za jeho matku. Mladík dostal rok vězení
Nejprve telefonicky a poté i osobně se čtyřiadvacetiletý muž snažil vynutit si vydání chlapce z...
Prodej pozemku určeného k výstavbě ve vinařské obci Pavlov, 1218m2
Pavlov, okres Břeclav
4 990 000 Kč
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com