Bože, jsem ale krá... sná!

3. 07. 2013 15:35:00
“Bože, já jsem ale krá... sná!” plácnu se před zrcadlem do čela. Chtěla jsem původně říci kráva. Zapomněla jsem zařídit něco důležitého, můj zjev je nařvaně mařkovitější (Mařenky prominou), a tak dál. Zkrátka ranní mizérie.

Kdeže jsou mé dlouhé vlasy, poměrně ucházející nohy nebo pevná prsa? Osmiletý syn mi nedávno řekl: "Mami, proč mají všechny ženský prsa pěkně rovně - jen tobě visí dolů?" Na výmluvy o dobrých podprsenkách neskočil.

Kromě visaček se začínám břichatit. Taková “pani”. Krátké vlasy nerostou a nerostou. Žílami opentlené nohy připomínají povodí českých a moravských řek. Chůze kachny, kterou postřelil pidlooký myslivec (to je pro změnu po chemoškách, aby bylo jasno, ne po chlastu). K tomu stačí zapomenout něco echt důležitého, a kráva je na světě.

Jenže já ji spolkla, “krásná” mi vylítla tak nějak automaticky.

Říkáte, že bude hůř?

Aťsi.

Z “hůř” si přece můžem udělat “líp”. Jako místní italští domorodci. Na potkání si vzájemně práskají jeden kompliment za druhým. Jako když v kartách přebíjíte eso bez dalšího lízání. Věříte jim i tečky za větami.

“Jsi krásná, bella, amore,” lítá mi nad hlavou v obchodě u kasy. Pořád a imrvere. Vracím jim jejich laskavé údery dvojnásobně. Ženy pochválit, muže vyslechnout a politovat. Dávno vím, že mě ti chlapi, notabene ženské, nebalí, “amore” řeknou i klice u dveří.

Navzájem se hladíme slůvky.

Co dokáže tohle slovní hlazení, jsem zažila před pár týdny u moře. Skončila jsem na pohotovosti s jednou zkolabovanou českou čtrnáctiletou dívkou. Neptejte se, co jí bylo. Sešlo se více aspektů do kupy, rozklepaná jako výfuk téměř umírala na zadní sedačce auta, zatímco další český dobrovolník – řidič - kličkoval v totálně zacpaném Jesolu směr nemocnice. Umřít tady za volantem, přijdou na vás nejdřív za čtyři dny. Okatá dívka v rozpuku, několikátý měsíc brala antidepresiva, psychika na bodě nula. K tomu slunce, dlouhá cesta, takové ty ženské věci... téměř na vytištění parte.

Zkolabová čtrnáctka skončila v rukou uhrančivého pedofilního lékaře ze Sicílie.

Jasně že ne pedofilního, to jsem napsala jenom proto, abyste, pěkně prosím, zbystřili. Doktor vyvalil oči, když slyšel o antidepresivech, a naléhal ně mě: “Řekni jí, teď hned jí řekni, že je bella, krásná!!! A že z ní bude nádherná žena! A že u nás na Sicílii by ji kluci láskou sežrali, jaká je kočka!” Chrlil ódy na dívku, zatímco jí píchal do zadku injekci. Překládala jsem jako ďas. Několikrát připomněl, ať mu pošleme smsku, jestli se stav pacientky zlepšil. Určitě ne-za-po-me-nout! A pohladil zkolabovanou hromádku neštěstí po tváři. Starostlivě, ne pedofilně.

Lékařova slova zabrala víc než samotný medikament.

Ta holka na umření najednou zkrásněla a zázračně rychle se uzdravovala. Bude z ní jednou krásná baba, to je jisté. Jenom sama musí vidět tu krásu uvnitř, která prýští na povrch. Dívce se ulevilo, hned ten samý večer. No jak by ne. Druhý den jsem smskou poděkovala lékaři za skvělou spolupráci i za psychickou podporu. Odepsal okamžitě. Že je šťastný a že jí přeje z celého srdce krásné prázdniny. No, zblbl by i starou páku jako jsem já, natož dospívající kotě. Pomohl jí mnohem více než česká doktorka s krabicí antidepresiv.

A tak mi tenkrát, o pár dnů později, před zrcadlem automaticky naskočilo: "Bože, já jsem ale krásná!". Kráva ulítla navždy do vesmírného nekonečna.

Řekněte mi, prosím, co se vám na sobě nejvíc líbí? Břichatý pupík (“von je takovej tlustoprd”), protože si na něj můžete postavit půllitr? Hurónský smích (“vona se řehtá jako kobyla”), krásný a silný, až sousedům skoro praská jejich sváteční a nikdy nepoužitý vystavený porcelán? Vaše dobré srdce (“von je hodnej, až je blbej”), které zahřeje až na tisíc mil? Lesk v očích (“von je děvkař, takovej kozel starej”), i když vám jdou vrásky na záda? Prsa visačky (bez komentáře)? No... a co?

Hrbatí, tlamatí, ušatí, plešatí, vyzáblí či vozemboušští... stejně jste krásní, ve své jedinečnosti. Věřte mi.

Autor: Marta Kučíková | středa 3.7.2013 15:35 | karma článku: 47.47 | přečteno: 31895x

Další články blogera

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.

3.8.2021 v 8:43 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 3401 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 29.06 | Přečteno: 560 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.41 | Přečteno: 300 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.79 | Přečteno: 526 | Diskuse
VIP
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8503

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč. Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem na jaře v roce 2017 získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. Jsem autorkou knížek:

- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)

- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)

- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)

- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).

- Italské trojhubky (2021 - Ikar)

- Italské mentolky (2023 - Ikar)

Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!

Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta

kontakt: marta.kucikova@gmail.com

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...