Smutné je, že na tohle zkoumání máme nějak málo času....občas si říkám, jaký by byl svět, kdybychom měli rádi jako vlastní, i cizí děti.

blahopřeji, moudrá ženo. Bábi Zlopočasná by na vás/tě (furt nevím) byla hrdá. děcka nebývají odporná, jen si neumí říct, nebo se bojí si říct, volají o pomoc jak umí. ale zjistit, co potřebují, aj vaj.

Já bych asi použil "výchovný" hned zpočátku a nezkoumal bych dál. Asi proto příroda zařídila, že muži nejsou matky. :-)

Nicméně s vou chápu velmi dobře - zrovna (opět) čtu Dunu od Franka Herberta a to se pak člověk na vodu kouká úplně jinak. :-)

Závidím vám váš optimismus a vaši trpělivost. Já být na vašem místě, tak bych asi vyvolal mezinárodní skandál a toho arogantního zmetka vylískal.

Jo jo, spousta věcí má jednoduché řešení. Pěkné!

...a já smekám před trpělivostí, mně by asi napadl nejjednodušeji ten výchovný "lepák" přesně v duchu nadpisu. Ony ty dětské osobnosti někdy na nervy brnkají hodně zdatně. Pro paní Martu samozřejmě

Jojo, já taky dělám, že se zajímám o architekturu :)) To budou asi nějaké mezinárodní mimikry 

Marti jako vždycky krasne počteníčko, které mi vhrkne slzy dojetí do očí a zahřeje u srdíčka.