Trošku mám s tímto článkem zpoždění, tak aspoň přidám jednu osobní zkušenost, když jsem byl asi v roce 1990 se dvěma Italy v Praze na Gastropragu, a jak byli vyděšeni, když jsme pak na procházce pozdně večerní Prahou narazili na dva naše ochmelky - jejich úlek jsem plně pochopil až po iks návštěvách Itálie, kdy jsem ano náhodou byť jediného opilce nespatřil. Navíc i v tom nejzapadlejším italském cafe baru jsem nikdy neviděl Itala, co by nebyl perfektně oblečenej, mají to prostě v sobě. Včetně toho, jak jsme byli kdysi ještě v mimosezónu v Rimini, a kamarád Silvio mě upozornil na to, že je tam v baru spousta borců, vyladěných v obleku - prostě čekajících na své lásky rekreantské - Felliniho Vitelloni jako živí

Jojo. Každý rok v Bolzanu. V období sklizně (spíše "těžbě") vinohradu (cca týden) je snídaně jedinou denní dobou bez vína. Zbytek dne si každý, když dochází síly nebo začíná být práce příliž jednotvárná, odběhne několikrát ke kamenným schůdkům vedoucím středem vinohradu, kde ve stínu révového "keře" leží opřena láhev s červeným nápojem. Stačí mi doušek, naplní tělo energií, povznese mysl a běžím zase zpátky na své místo, stříhat, cukrem nabité, střapce hroznů. Víno je fajn....v tekuté podobě (kolega z vinařské rodiny z jižní Moravy vždycky říkal: "Vy jste na tom Ostravsku nějak moc rychlí - zatímco my sklízíme hrozny, vy už byste sklízeli rovnou víno"). Díky tvému článku už se na podzim v Bolzanu nebudu cítit jako alkoholik.

Kdeže alkoholik, Peťo, jak sám krásně píšeš ... "naplní tělo energií a povznese mysl", sumasumárum zvyšuje pracovní výkonnost! :-) a díky!

super blog, i já co nečtu si tvoje přečtu Alespoň vidím rozdíl mezi severní a střední Itálii

Káji, to víš, zdejší podhůří je drsné a lidé se chovají tak nějak bez příkras, řekla bych... je to opravdové a na dřeň... jinak díky, zdravím dolů!

Parádní blog, Marto! Mám "blízko" k Italům (odjakživa), Itálii, vínu i rizotu. A ta tamní životospráva je patrně ta správná. Hlavně nefofrují, a nezabývají se tím, co nevyřeší(mám neteř na severu Itálie)

Přiznám se, že italskou stravu častu mixuju koprovkou, vepřemknedlemzelem, rajskou i turkem, holt kořeny jsou kořeny:-) Ale tak nějak žijou jednodušeji... Díky, Maruško! M.

Marto, zdravím! Hned je mi radostněji v tom hnusným počasí!

Krásnej den, Zuzi, bude líp, vydržte!

Moc se mi líbí, Vaše psaní - Vaše postřehy. S tím vínem mám také zkušenost, dědeček (původem také horal, ale z Valašska, později přestěhovaný na Slovácko), popíjel po celý život vlastní vínko (hlavně frankovku) ve vlastním sklepě, jinak ale žil střídmě a stále v pohybu. Dožil se v dobré kondici přes devadesátky. (V 85 ještě jezdil na kole)... Já se toho bohužel nedržím... Pište, dávám si Vás, paní Marto, mezi oblíbené...

Děkuju, Mirko. Koukám, dědeček by mezi místní zcela dobře zapadl:-)

skvělé, báječné, díky

já děkuju, jenom popisuju dění těch báječnejch lidí okolo

Uz jsem si to precetl asi po ctvrte...tak se mi to libi.........kdyz to ctu,jsem okamzite na dovolene...Italie...Francie..........a rikam si,jak je ten zivot jednoduchej a hezkej...moc Vam dekuji....napsala jste to mooooc hezky:)

Jednoduchej je... jen mi si ho kolikrát zbytečně komplikujeme Děkuju moc

Marto, zrovna jsem si otevřela červené, posiluji krvinky a padne mi do oka Váš blog. A tak si připadám při čtení načisto "IN"!! Život v Itálii, Vámi a Karlou Slezákovou, popisující, se mi začíná líbit čím dál víc!

Můj děda popíjí xx let denně, ráno a přesně ve čtyři odpoledne, panáka slivovičky. Domácí...píše A kolik myslíte, že mu je? Před 14 dny oslavil 91 let! A je pořád čupr

No bodejť byste nebyla IN, jistě Vám v žilách koluje trošku tý krve italský - a hlavně máte v sobě genetickej otisk moudrého dědečka! Díky:-)

Ono kouzlo, jenž z Vašeho blogu na mne juklo a i vklouzlo, to je asi o tom pravém umění žít, prostě LA DOLCE VITA si umět užít

Sic grappu nemusím, radš ouzo okusím, tak na Váš popud variantu kávičky s grappou zkusím A to by bylo, aby se žití radostné neprodloužilo tak, jako těm jurům a borkám z končin, kde pobýváte. A to rizoto bude hnedle další v pořadí, až u plotny zase si zařádím

Díky za úsměv Vámi vyvolaný

:-))) to je přímo poezie života, díky, Mirko!