Pěkné povolání, Marto, i když trochu riskantní. Pro silné povahy, nekompromisní...

Nic pro mne, jsem také měkkosrdcatá. Obdivuji se Vám. Jadrné. pěkně se to čte.

Moc hezkė čtení, píšete velice poutavě, díky

Máte moc hezké příjmení, víte to? a díky

Marta je Marta, tu zná každá peněženka

:-))))... tam kde Marta je, i peněženka je, pro Martu, pro Martu kluk zradí ba i peněženku... tak to se mi teda fakt nikdy nestalo

lala lala, Marta psala! diky a krasnej den do tvyho hokynarstvi preju!

Hokynářství, Marku, no jasně, to je vono, já si napíšu nad obchod Hokynářství, a protože Italové neuměj vyslovit H, a o Ř ani nemluvím, tak to bude asi nějaký Ókinar zdvy, čili něco jako obchod u Arabky, řekla bych... díky a posílám tisíce pozdravů v hokynářským balíčku pre Marka Valičků...

Milé čtení i vzpomínka na Poplach v Kovářské uličce (i když od Řezáče jsem měl ještě radši Kluci, hurá za ním). Sám jsem v 80 ́s dva roky prodával v Jednotě, tam to neoficiálně fungovalo zcela běžně - po své předchůdkyni jsem zdědil sešit se sekerou nakreslenou na deskách. Fungovalo to k všestranné spokojenosti, narazil jsem jen jednou. Přistěhovala se rodina z jisté menšiny. Začalo to padesátníkem, který syn hned donesl, i když jsem říkal, že to stačí zítra. V další fázi to byla padesátikoruna do výplaty. Potom už několik stovek, ale vždycky se to po výplatě srovnalo. Nakonec se ale přestalo platit celých čtvrt roku (Joj, majú tam bordel, starému nězaplatili němocenskú) a když už jsem přestal dávat, zčistajasna přes víkend odtáhli někam dál a podobnou sekeru nechali i v hospodě a po sousedech.

Jéje, tak to s tím padesátníkem znám, ale tady nezáleží na etniku a příšlusnosti, ale na charakteru - a znám skvělou holku a úžasnýho tátu a paničku, co zapře třiseteurovej dluh za několik měsíců i fajn chlapa (čili: Indka, muslim, Italka, Ital)... je to fakt o charakteru, ne o národnosti. Kluci, hurá za ním jsem asi nečetla, anebo možná asi ano, ale jen jednou, proto už nevím... doženu, doženu, díky

Úplně to vidím..

Díky, Marto.

já děkuju, to jsou ty zdejší reálie, no:-))

Marto, právě jsem dokoukala krásný italský film - podle tvého scénáře! Moc krásně jsi ho i natočila Vera Italia!

Díky, bezva ženská!

já vo ničem nevím (děkuju, potěšilo, Maruško)

Tedy, zezačátku mi nebylo jasný, kde že se u nás vyskytují ještě "nevietnamské" obchůdky...pak mi napověděla ta Grappa...a pak už to bylo jasné! Atmosfera italiana... Máte co dělat s "kolegou" a myslím, že zde by to takto nefungovalo. Takto jsem to kdysi viděl já:

http://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=480463

díky za odkaz - ale jo, mám taky pár takovejch, jen prstíček tam strčíme, pak celou ruku - a teď míjí obchod obloukem, několik let... (ovšem jsou to domorodí pracující Italové, čili o to více...)

No trochu se stydím...já nikdy nic na sekyru nezakoupila...ale u tebe bych se přemohla a určitě bych si sekyru u tebe založila! Tak až pojedu kolem, jo?

Já jo, u nás měl takový obchůdek Bulhar, když jsem řekla, že nic nechci, protože u sebe nemám peníze a dojdu si nakoupit zítra, tak mi tu sekeru přímo vnutil. Stával před obchodem, aby si mohl pokecat a lákat třeba zákazníky, Chodila jsem kolem pravidelně se psem, takže jsme vždycky pokecali, dostala jsem nákup a druhý den cestou do práce jsem zaplatila.

Marto, opět jsem si početla a zasnila na dobu za pultem, i na Kovářskou uličkuDíky moc za Tvé fajn psaní

Já děkuju - doufám, že až budu někdy v budoucnu vzpomínat na dobu za pultem, že to bude i na snění:-) (zatím je to tvrdej chleba, ale zaplatpámbu za krásný jiskřičky, který tam probleskujou v podobě některých klientů)