pěkné. moje babička říkala, že dobré je byť do koča aj do voza. a taky, že chudé služtičky se na nedělním výletě v přírodě poznaly podle nových bot na podpatku a svátečních šatů, protože si chtěly té krásy užít alespoň někdy. ale dobře si vybavuji své mrazem fialové nohy v silonkách, když jsme chodívaly v pátek tančit do módní vinárny za městem, kam nedohlédlo oko rodičovo. protože teda JÁ budu v sukni a NEJKRÁSNĚJŠÍ! (postupně jsem se naučila nosit tašku s náhradními botami a oblečením.)

Byť koča aj do voza! No to je přesné, i s těmi služtičkami. Když se podívám na filmy z padesátých šedesátých let, tak ženské v těch šatech (i když mívaly kolikrát jen jedny, maximálně dvoje) prostě měly větší šmrnc...

Super povídaní, Marto, ostatně jako vždy. Joj, a ta vůně, co se line z milířů....vzpomínka na dětská léta. A taky mi voněl černý a hnědý krém na boty. Ten bílý krycí, na krasobrusle, ne. Fakt bych to vyměnila za ten L ́air de Temps, co mi stojí na poličce.

Jani, přesně, na to jsem zapomněla, hnědý a černý, to je vůně dětství, akorát nevím, jak voní ty dnešní... možná taky dobře, ale ne úplně stejně jako ty kdysi.... jo, kdysi, hodně dávno jsem četla v prvním či druhém čísle Mariann, čili tak dvacet let zpátky, že dělali anketu mezi muži, který parfém jim voněl nejženštěji (byla to neplacená anketa, čili fakt žádná reklama) - a drtivá většina respondentů odpověděla právě L air de Temps... manžel mi ho pak při příležitostech narozenin či Ježíška koupil občas jako dárek... jednou za dva roky třeba, ale bylo to hezký a voňavý... ovšem ten krém na boty z dětství NIC nepřekoná, to je fakt!

Mňam! Dala bych si úplně všechno!

A klidně bych s tebou držela basu a málem lámala prst andělíčkovi v zadní řadě kostela ve velké bundě a ještě větších botách... Jen bych nám vzala barevné mašle a uvázaly bychom si je do vlasů! Když paráda, tak paráda, ale hlavně nohy v teple!

Zdravím, Marti, do Itálie z Luxu.

Slávi, ty jsi génius, mašle, a velká barevná!:-) originální jako vždy:-)) Zdravím k vám do dáli, doufám, že i přes veškerá protivenství je tvá mysl pozitivní a veselá!

carevno, ahoj a diky za vypravecku ve Tvym stylu

jen k ty "karbonáře" - od Itala zijiciho v Cesku jsem slysel, ze to slovo znamena "nastvanost, zlobu" a podobne

at je to jak je to - fakt dobry, šmakozni karbonary dam klidne i 2 talire

musi bejt vlácna, lehce roztekla. vajicka v ni se NIKDY nemaj zdrcnout

mej se kraaaaaaaaaasne!

Ciao caro mio, to slyším poprvé, že by karboška znamelala něco naštvaného - možná v nějakém nářečí, ale tady v Benátsku teda určitě ne... ty jsi labužník nad labužníky, přesně tak, vláčná, nezdrclý vajíčka, hladí v krku...teď mi synátor téměř zde narozený a mluvící spíše lépe italsky než česky potvrdil, že carbonara je prostě jenom carbonara, bez zloby a zášti :-) Měj se bájo

Prosím vás, jak lze odstranit omylem kliknuté mínus u příspěvku? Horste, fakt se omlouvám, než se mi načetla stránka u stařičkého pc, tak jsem rychle klikala, a vedle jak ta jedle... Horst Anton Haslbauer

Marto, děkuji za tuto informaci a přeji celé rodině zdraví jako HROM

ježiši pardon!!!!!! tam patří velký plus a velký srdce.... ruce, moje ruce, co mi to děláte???

Parádní čtení i k pondělní snídani. Díky! Dotaz (protože také zpívám ve sboru i když to momentálně nejde). Co takový místní sbor zpívá?

Dobré milé ráno, Otakare, zpíváte ve smíšeném anebo mužském sboru? Zde je několik sborů smíšených, kostelní, potom takový více modernější, pak ženský, a poté tento vyloženě mužský, zpívají písně typické pro zdejší podhůří a hory, zde ukázka (jejich sbor funguje několik desetiletí, čili asi nyní 75 let - a někteří zakladatelé sboru - pamětníci - ještě žijí): https://www.youtube.com/watch?v=wxvhoqnj0nI

S temi malymi varenymi ptacky to minite vazne? Nebo je to neco jako "moravske' vrabec". Kdyz jsem byl ditko tak mama vypravelo o gulasi z vlastovcich jazycku, pry je ne Balkane odchytavali do siti. Doufam, ze jsou to jenom povesti.

Milý Jaromíre, pověsti nelhaly, první roky jsem byla zděšena, jak mohou jíst ubohé malé ptáčky. Bohužel nejsem ani biolog amatér a nedokážu přesně definovat druh ptáčků, jsou malincí, že se Vám vejdou do dlaně (myslím dlaň bez prstů, bývají ještě menší). Ochutnala jsem je za ta léta asi jen čtyřikrát,, je to skutečně delikatesa, ale příčí se mi chroustat kostičky a vyflusávat zobáčky nebohých ptáčků. Oni je buď připravují na rožni, prokládají je velkými čerstvými lístky šalvěje, slaninou a kousky normálního masa, anebo je vaří s rozmarýnem, česnekem a šalvějí. Je mnoho způsobů úprav. V každém případě je pokrm skutečně lahodný, a v každém případě z morálních důvodů tento pokrm nevyhledávám (neboť se mi příčí zabíjet ptáčky, obzvláště malinké)...

Zdravím tě, parádnice z hor. Věřím, že ti to slušelo i v těch goretexech. Měj se tam u vás v kopcích fajn i v téhle době, Marti.

Ahoj Pavli, děkuju, fajn se mám každej den, i kdyby byl blbej:-) Znáš to, slunce v duši:-) - přeju ti veselé dny, Pavli!

Hezké počtení na závěr neděle , plné zpráv o koronaviru a očkování , nemocnicích , omezeních, a brutalitě v Rusku. Díky.

Vláďo, mě v poslední době, tedy v posledních desetiletích baví ty úplně nejobyčejnější věci. Každá obyčejná je totiž neobyčejně krásná. Možná má to psaní pro mnohé informační či jinou hodnotu rovnou nule, ale nijak se tím netrápím. Myslím, že je potřeba si v sobě hýčkat právě ty neobyčejné obyčejnosti.... a děkuju moc.