Marta Kučíková VIP
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
Marta Kučíková
Přece nikdy není pozdě...
“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?
Marta Kučíková
Jáje...
"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.
Marta Kučíková
Jak vyzrát na pech
"Prsa... lala, ach, ta silná prsa!" opěvují přednosti zpěváci sboru alpských myslivců. Kdoví, kdo z těch staříků naposledy nějaká prsa vůbec viděl, kromě svých. Opěvují silná prsa - ale odvážných vojáků z první světové války.
Marta Kučíková
Pachatelkou dobrých skutků
"Očekávejme občasné zemětřesení. Později prudký déšť!" varoval urostlý důstojník na zdejší TV stanici. Počasí tu nehlásí půvabné neodborné mladice, ale zralí muži ve vojenských uniformách. Věřím jim i přílet UFO.
Marta Kučíková
Já, imigrantka
“Itálii Italům! Čechy Čechům! V jednotě je síla! Je čas, soudruzi, skoncovat s alkoholem!”” Pardon. Ty poslední agitky se mi tam připletly z dob pradávných.
Marta Kučíková
Na sekeru
“Marto, dáš mi dneska?”” žadoní klient. Zdrcený. Znám ho - a dám. Ráda. Zaplatí, až bude moci. Nákup na sekeru.
Marta Kučíková
Kdo moc šetří, má za...
"Nejlepší je tvrdý. Ale to snad žádná ženská neocení. Spíš chlapi," řekne starý Rossi, a dodá: "My chlapi jsme takoví... víc přirození. A hlavně to stojí méně!"
Marta Kučíková
Líbí se mi zadek tvé ženy
“Tahle vám sedne. Zmenšuje vám prsa, “ řekne mi prodavačka v podprsenkárně. “A na bříško dáme stahovačky,” poradí. Tak to zase ne. Bříško si poctivě odšlapu venku, na chodnících či na silnici. Co odšlapu, odšlapu.
Marta Kučíková
Máš to fakt těžké, holka!
"Zatrolenej čtvrtek. Madonna mia!" Nesnáším čtvrtky. Tedy až na Václava s velkým Č (s jeho rumcajsí partou).
Marta Kučíková
Herdekbaba s bandurskou
“Schovejte mi pohřební parte, já je sbírám,” spíš přikáže než požádá nevrlá signora. Herdekbaba. Ne moje parte. U vchodu obchodu jich míváme pět šest týdně, i s fotkou. Nač je sbírá? Hraje s nimi doma pexeso?
Marta Kučíková
Dneska mám... ramadán!
“Dneska mám ramadán, “ odmítá nabídnutý bonbón nádherná holka odvedle. Já mám zase dneska bonbónový den. Někdo nám v obchodě roztrhl sáček s lékořicovými bonbóny, a tak jimi obdarovávám zejména uštvané matky a unavené chlapy.
Marta Kučíková
Jak ti je?
“Jak ti je?” zeptám se italsky moldavské padesátnice Táni mezi placením na kase. “Eh. Blbě. Svrbí mě... to... prso, “ zamračí se.
Marta Kučíková
Stařík s prezervativem
“Dva balíčky prezervativů?!... ten má ale kuráž, “ pomyslím si a kouknu na klienta. Stařík pod devadesát, a mirnix tirnix si do nákupního košíku kromě chleba vhodí i pánskou ochranu. A hned dvakrát.
Marta Kučíková
Vynálezy správných chlapů
“Dvanáct lžic - tady píšou dva-náct lžic cuk-ru,” ozvalo se zoufale z kuchyně. “Co teď? Já jich našel jenom šest... ostatní jsou v myčce... !”
Marta Kučíková
Našrot
“Kolik mu bylo?” ptám se chlápka, co nám na futra obchodu pravidelně lepí pohřební parte. “Středního věku, pětasedmdesát,” vzdychne a koupí u mě rovnou tři litry vína. Krabicového. Pán je totiž fajnšmekr.
Marta Kučíková
Polibte mi, polibte si
“Dej si ruku do klína... táák... a silně si masíruj třísla! ” ozvalo se z telefonu. Nohy na stole, vykulené oči, dlaň na tříslech - tlačila jsem skutečně jako zběsilá. A potom... úleva.
Marta Kučíková
Cizák nejcizejší
“Amore, broučku, chceš bonbónek?” lákám dvoumetrového třináctiletého obra na žluté karamelky. K lákání chlapečka na bonbónky mám důvod - chce sbaštit sáček s tabletkami proti molům. Taky žlutý.
Marta Kučíková
Baba opět v bryndě
“Něco jako Pokemon, ne?” ptám se malého syna. Chce vyrobit karnevalovou masku, ale nevím, jak vypadá. “No, jsou tři - Pikaču, Rajču a Piču. No, a já bych šel za Piču.”
Marta Kučíková
Jak si zaručeně prodloužit život (po italsku)
“Marto, ale to tady děláme všichni... každý den!” mazaně na mě zamrká osmdesátník Mário, a opírá se o hůl. Denně... v osmdesáti letech? Italové mají tuhý kořínek. Bodejť by té vášni nepropadli
Marta Kučíková
Mezi kosmonautem a žábou
Hopsající jeptiška připomíná šedou žábu, zasaženou elektrickým proudem. Sedím jako šprt vpředu. Nemůžu ani fixlovat ani se otočit k okamžitému odchodu. Jeptiška sedne, hned zas vstane a začne tleskat. Usmívat se! Jedemmm. Padesátka rodičů s pubertálními dětmi postupně vstává. Neochotně. Ale do rytmu tleskají všichni.
Marta Kučíková
Baba v bryndě
“Zaber, zaber!” hecoval mě dvoumetrový sportovec. Italové jsou frajeři. Obzvláště sportovci. Tlačila jsem všemi směry. Marně. “To je beznadějné,” křikl muž směrem k dalším urostlým kumpánům. Ti přitakali. Až na jednoho vysmátého mlaďocha: "Čelafaraj!" Ce la farai, to dáš!
Marta Kučíková
Tomu dala, tomu dala, tomu... taky
“Spoďáry... a spoďáry taky?” divím se. Kývne hlavou. Taky. Látka je heboučká, snad ji neprotrhnu. Pomalu najíždím špičkou na okraj... no maucta, a díra jako prase. Jako bych to neříkala. Laura, fešácká čilá důchodkyně, mávne rukou, ať to nechám být. Tyhle spodní kalhotky byly stejně staré. Vrhám se na slipy, tam snad žádná krajka nebude.
Marta Kučíková
Asi mu jednu fláknu
“Ne. Prostě NEE!” říkám důrazně prťavému černošskému kloučkovi. Krásné dětské oči se změní v nenávistné střely. Fláknu ho, fláknu.
Marta Kučíková
Bože, jsem ale krá... sná!
“Bože, já jsem ale krá... sná!” plácnu se před zrcadlem do čela. Chtěla jsem původně říci kráva. Zapomněla jsem zařídit něco důležitého, můj zjev je nařvaně mařkovitější (Mařenky prominou), a tak dál. Zkrátka ranní mizérie.
Marta Kučíková
Kněz sežral psa a ujel na kole
“Cože? Kněz sežral psa a ujel na kole? To je strašné!” říkám zděšeně staré Italce. Mluví přes hodinu, silným, rychlým a hlavně zcela nesrozumitelným nářečím. Z jejího italského bláznivého kvapíku zachytím jen “kněz, sežral, psa, kolo, ujel.” Pedofilní skandály světové církve jsou proti sežranému psu a ukradenému kolu bezvýznamným hadříkem.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
