Vynálezy správných chlapů
Ach, ty nedokonalé autorky kuchařek!
Malý syn mi chtěl upéci něco dobrého, jen tak pro radost - bolí mě hlava. Ztroskotal hned na počátku louskání receptu.
“Nevadí, ale tohle ti určitě pomůže,” nevzdal to, a pro změnu přinesl svůj lektvar proti bolesti. Tuším mix čtyř džusů, mléka a zbytku kafe od včerejška. K bolesti hlavy se přidal i průjem. Mám však radost z jeho kreativity a snažení. Jednou z něj vyroste domácí kutil a pozorný manžel.
Vídávám ty pozorné a ideální italské muže v obchodě. Většinou drží v náručí jedno až tři děti, a nakoupí během dvou minut pouze věci životně nutné. Karamelky, čerstvé těstoviny bigoli (vypadají jako žluté anorektické žižaly), hotovou kachní omáčku, litr vína, čtyři piva, vložky pro manželku a kus sýra a chleba, na poobědové doražení se. A nakonec trojbalení Kinder vajíček na kase.
Vidouc spokojeného Itala, obsypaného dětmi, pokaždé zvláčním a se sametovou hebkostí polohlasně odříkávám jindy strohé cifry jednotlivých položek. Sem tam dětem šoupnu lízátko.
Má implicitní hodnota bezvýznamné prodavačky Marty se tím rázem zvýší i u tatínků. Sice velmi krátkodobě, ale velmi hřejivě. Zaručená náplast na chmury, manželské vrčení a občasné hlavobolení.
Charismatickým italským sympatickým chlápkům nelze nepropadnout. Alespoň obrazně. Zrovna před nedávnem k nám do obchodu vešel sympaťák s dítětem v náručí, ještě tlačil kočárek, a přitom stihl pomoci odcházející stařence s nákupem do auta. Nechápu jak. Charisma správného Itala z něj sršelo až do Sicílie. Usmála jsem se a pozdravila. Moje “Ciao” neslo výrazné znaky sametu a něhy. Sympaťák se na mě nádherně usmál a řekl: “Prepáčte, sme tu na dovolenke - a vy ste vraj Češi?”
Kdepak. Správný chlap má charisma jako Ital. Jako Čech a Moravák. Jako Slovák. Správný chlap je správný chlap, k čertu s národností.
Malý syn, aniž tuší, pracuje na svém budoucím charisma správného chlapa.
Sedím doma, zachumlaná v křesle, hlava třeští. Beru si prošlý Ibalgin. Jednou za rok kupuju v Čechách pár důležitých léků. Jsou několikanásobně levnější než tady. Bohužel je povětšinou nepoužiji, a projdou raz dva. Jenomže každý Ibalgin, i prošlý, v nouzi dobrý.
Prášek nezabírá.
Syn, zárodek správného a pozorného muže, obsypaného dětmi, a nákupem pro milovanou ženu, se nevzdává.
“Mám pro tebe výborné řešení”, řekne. Cosi mi ulapí ze skříně a zmizí vedle v pokoji.
Za chvíli se ke mně připotácí moje noční košile, naražená na obrácený prádelní koš. Místo krku a hlavy trčí dráty, které tam přidělal (dráty? kde je vzal? doma se nepovalují... jedině snad ze zásuvky?!).
“Vyrobil jsem bezhlavou maminku,” ozve se přidušeně, ale pyšně zpod noční košile. A dodá: “Když budeš bezhlavá, tak tě už hlava nikdy bolet nebude... ne?”
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Marta Kučíková
Italsky "vodník"
“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".
Marta Kučíková
Nezanášet, nezanášet, nezanášet!
„Hlavně ať tě nějak oblbne, ” přesvědčuje mě kamarádka s vykulenýma očima. Má mě oblbnout doktor. Tedy mě, starou Martu, asi už nikdo neoblbne, ale moji určitou tělesnou část ano.
Marta Kučíková
Parádnice
"Necpi se, nahoře se nacpeš špaget," upozornil mě muž. Nahoře na hoře pokaždé fučí. Půjdu jako babochlap v unisexové neforemné teplé bundě a obrovských goretexech. Tuším, že nás, babochlapů, bude více. Kdepak nějaká paráda
Marta Kučíková
Nekafrejte mi do toho
“Důležitá jsem já, pak učitelé, pak uklízečky - a nakonec vaše děti, “ prohlásila s důrazem elegantní nafučená baba. Jinak prezidentka - po česku šéfová - několika zdejších středních škol.Baba,no.
Marta Kučíková
Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)
Doplňuji: blog jsem psala v době, kdy nikdo z nás, obyvatel zde včetně starosty, jsme netušili,jaká pandemie Itálii zasáhne.Proto je vše psáno z té situace tehdy v ten určitý den, dnes je vše jinak. Ale u vás taky. Držme si palce
Marta Kučíková
Každý máme svého Krause
“Já? To rozhodně nezvládnu! “ zděsila jsem se, když mi přišlo pozvání do Show Jana Krause. Byla jsem zaskočena a překvapena zároveň. Ono se toho totiž na mě nachumelilo za posledních pár týdnů nějak víc.
Marta Kučíková
Nejlepší je to potmě
“G-g-guarda, k-k-koukej, ” ukáže mi vyděšeně na oblohu lamač zdejších ženských srdcí i přilehlých orgánů.
Marta Kučíková
Neobtěžujte za letu... cizí pány
„Ten chlapík má snad mrtvičku!“ řekla jsem si s hrůzou při pohledu na mírně se chvějícího staršího muže na sedačce přede mnou.
Marta Kučíková
Zahalit!
“Ona je odhalená,” zaslechnu za sebou nesouhlasné zamlasknutí. Prsa se mi nevalí z výstřihu ani mi nekouká zadková čárka z džín.
Marta Kučíková
Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky
„Ty nemáš pětky?” zeptal se zklamaně štramák s očima zabodnutýma do mého kyprého hrudníku. Má pravice pohotově vylítla, ale naštěstí nedoletěla. Chudák štramák měl totiž zrakový handicap. Notně šilhal.
Marta Kučíková
Jen tak koukat si do blba, a na...
“Potřebuju aspoň na den k moři,” běduju. Nejsem náročná. Stačí mi jen jeden den, jednou za rok. Díky pracovním sobotám máme volné pouze neděle. Bývají však často deštivé. Nebo jsme nemocní. Nebo další "NEBO" ...anebo zase hory.
Marta Kučíková
My, sádelňáci
“Nejsme přece ve válce, abych musela jíst margarín,” říká mi Maria. V jejím nákupním košíku vidím hotovou cholesterolovou smršť
Marta Kučíková
In-se-mi-ná-tor přichází!
?“Dej si na něj bacha. Říká se o něm, že se ti podívá do očí a hned z toho otěhotníš,“ špitla polohlasem má známá o klientovi, který kráčel ke kase jako Bůh. Co jako Bůh - jako Ital.
Marta Kučíková
Žena musí mít vůči muži jen dvě povinnosti - být milá a krásná
“Žena musí mít vůči svému muži pouze dvě povinnosti, být krásná a milá,“ řekla mi má léta šťastně vdaná moudrá přítelkyně. Smůla. Krásu už teda nedoženu ani s kudlou plastického chirurga a odpařovače špeků.
Marta Kučíková
Nevěrná až za HROB
“Nejdříve až za dva týdny?" rozkašlala jsem se. "Che cavolo!" Místo slušného italského "do zelí nebo do háje" jsem ve skutečnosti použila českou jadrnou nadávku s R. Ale krindypindy to fakt nebylo.
předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com