Stařík s prezervativem
“Opravdu DVA?” ptám se pro jistotu. Kývne a pomalu řekne: “Žena... říkala...že je to... pro... pravnučku.” A to pravnučku znám, chodí vedle do třetí třídy. Základky. Místní sexuální výchova mě začíná opravdu zajímat. Dědoušek však na prznitele dětí nevypadá.
Než-li odbouchnu tlačítko TOTALE na kase, a než se mi totálně rozjedou myšlenky do nekonečna, zeptám se:
“A CO jsi měl vlastně koupit?”
Stařík se stále usmívá a stěží ze sebe dostává slova: “Gumový... TO... měkký...”
Hm, tak TO tomu odpovídá.
“... karamely, “ vytlačí ze sebe s tíhou pozemskou a těžkou. Slzy mu kanou z očí, ne smíchy, ale námahou. Má problém vyjádřit se. Mozek postupně odchází dřív nežli tělo. “Já... já jsem už... hloupý... já už nevím. Já si... nepamatuju... “ rozpláče se. Ruce se mu klepou, slzy kanou, ale stále se přitom usmívá. Omluvně.
“Asi... je... to zase... špatně?” zeptá se. Jak říci tak, abych ho nezranila, že sáhl o dva metry jinam? Jak to udělat, aby neměl pocit, že zase něco zvoral, že mu ta hlava neslouží?
“Je to v pořádku, “ uklidním ho. Omyl bych přiznala středněvěkému šedesátníkovi, ne muži, který neví, kde má hlavu a patu.
Beru oba balíčky do ruky. “Tyhle karamely jsou moc tvrdé, dám ti měkčí, “ zalžu v dobrém, a skokem horské kozy skončím u sladkostí. Výměna krabiček s latexem za krabičky s přeslazenou želatinou proběhne uno due, raz dva.
Na kase opravím cenu a odprásknu tlačítko TOTALE. Těch pár věcí mu dám do věčně se trhající nekvalitní bio tašky (zlaté igelitky, ochránci přírody prominou), opět horskokoze skáču ke dveřím a otvírám. Šourá se ven, nahrben, přesto s hlavou vztyčenou. S přáním krásného dne ho ještě pohladím po rameni. To je moje úchylka. Často klienty hladím po rameni či po ruce, když z nich cítím jakousi osamělost či bolest. Zatím nikdo nikdy neucukl, zatím mě nikdo nenařkl z obtěžování. Zatím... :)
Za hodinku dorazí staříkova energická manželka. I s pravnučkou. Berou jen pár věcí. Leží mi to v hlavě - chudák manžel. Ten karamelový nákup mohla v klidu provést jeho žena, notabene pravnučka, a ne on, chudák - vždyť sotva mluví, sotva chodí...
Bublá ve mně rozhořčení a nespravedlnost. Jsem bílým Martinem Lutherem Kingem, bojujícím za lidská práva dlouhověkých nemocných staříků. Proti těm nesnesitelným italským paničkovským manželkám!
“PROČ dělá tvůj nemocný muž nákupy, vždyť sem chodíš každý den ty?” zeptám se milým hlasem, ale uvnitř bublá bojovnice.
Ta nesnesitelná panička, ta drsná manželka, ta typická zdejší Italka, mi s úsměvem a ochotně odpoví: “Chodím sem každý den, to víš, že chodím. Ale nechci, aby měl můj muž pocit, že je ZBYTEČNÝ. Aby byl rád, že ještě něco zvládne. Pokaždé si pro něj vymyslím nějakou drobnou práci. Třeba jít koupit karamely a chleba. Anebo vyčistit boty. Vím, mohl by ležet jenom v posteli a koukat na televizi. Taky ty jedny boty čistí dvě hodiny. Já mu pak za jeho práci poděkuju. A on je rád. Že to s ním ještě není tak špatné, že ještě něco zvládne. Cítí se potřebný, a ne zbytečný. To víš, bývá to těžké, ale dělám to pro něj. On je moje amore mého života” dodá s láskou.
Moje bojovnost Luthera Kinga se se vypařila do ztracena. S úctou jsem té ženě otevřela dveře a laskavě ji pohladila po rameni.
Myslím, že ne zbytečně...
Marta Kučíková
Hudrám, hudráš, hudráme
„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.
Marta Kučíková
My, nedokonalé
„Váš pas, madam?” zeptá se úslužně český řidič před nástupem do autobusu. Jaká přímo vtělená zdvořilost jeho řidičského ducha, takřka italská!
Marta Kučíková
... je mi ho tak líto!
„Takovej vodflus je to,” říkám své známé, která kouká, jak kroužím kolem italského chlapíka výrazně mladšího než jsem já. Kroužím s mateřskou starostlivostí. Říkám mu pracovně „vodflus Gigi”. Není to hanlivé, ale typické.
Marta Kučíková
Sníst to, na co čůrá pes
“Písíkán” říká mi devadesátiletá rázná Maria, když se jí ptám, co dnes vaří. Každodenně obědvá těstoviny a dušenou fenyklovou bulvu, kterou střídá s pečenou čekankou. Opakuje mi: “Je jaro, tak tu všichni jíme písíkán!"
Marta Kučíková
Zlodějiii!
“Čmajzli mi peněženku,” blekotá ovíněný chlapík. Zapomněl ji v nezamčeném autě. Taky proč by auto zamykal, tady se totiž odedávna vůbec nekradlo. Jediným vysvětlením je, že mu peněženku z auta vzala jeho exmanželka.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Podvody přesáhly pět milionů, žalobce viní pojišťováka i jeho otce lékaře
Z pojistných podvodů s celkovou škodou přesahující pět milionů korun obžaloval krajský státní...
Pomstím Palestinu, psal ve Francii podezřelý z únosu a znásilnění Židovky
Policie ve Francii zadržela dvaatřicetiletého muže z pařížského předměstí Gennevilliers, který čelí...
Svědci mluvili až příliš, soud s Weinsteinem se zopakuje. Z vězení však nevyjde
Newyorský odvolací soud ve čtvrtek zrušil odsouzení někdejšího hollywoodského producenta Harveyho...
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com