Jak ti je?

8. 04. 2016 13:04:52
“Jak ti je?” zeptám se italsky moldavské padesátnice Táni mezi placením na kase. “Eh. Blbě. Svrbí mě... to... prso, “ zamračí se.

A pokračuje: “... před dvaceti lety mi moje dítě při kojení skoro ukouslo kus bradavky, tak ji mám na vlásku. Uříznout si ji nenechám, drahá moje. Dvacet let je to dobré... jen prso někdy svrbí,” povzdychne.

Táňa pracuje jako služka, pomocnice u starých lidí - stejně jako milión dalších Moldavek. Z toho miliónu jen ždibec procenta oficiálně, zbytek načerno, s nepsaným požehnáním úřadů.

“Na vlásku, a dvacet let?” zeptám se nedůvěřivě. Je mi žinantní řešit uhryzlou bradavku zrovna TADY. Jenže právě tady, na kase v malém krámku, se stávám zpovědníkem klientů. Nakoupí, vylijí si svá srdce a odejdou. Na ulici se potom sice pozdravíme, ale to je tak vše. Intimita a všechno, co bylo řečeno, zůstává zde - v prostoru mezi dveřmi a kasou.

Táňa se nasupí: “Marto! Ty mi nevěříš?”

Že jsem vůbec pochybovala. Že jsem vůbec něco podotkla! Táňa se rychle rozhlídne. Vyndá vmžiku mohutné levé prso ven z podprsenky a vítězně řekne: “Koukni, jak visí!”

“Ma cosí cosíí (kozí kozííí), “ doplní smířlivě, čili “ale jde to”. Tady to máš, nevěřící Marto - a vidíš. Vidím. Na obrovském prsu visí velká bradavka. Na vlásku. Nejsem cimprlich, ale dělá se mi mdlo. Táňa si nacpe kus svého ženství zpět do okrajkované pevnosti. Je spokojena, že vím, jak se má vlastně blbě, a odchází. Ve dveřích se míjí s Giovanním. Zaplaťpámbu za chlapa. Tomu snad bradavku nikdo neukousl.

“Jak ti je?” ptám se ho.

“Blbě,” odpoví Giovanni. V práci spadl z lešení a nešťastně si zhmoždil koleno. “Bolí?” ptám se zúčastněně. Kulhá, ale chodí do práce, za pár dní ho čeká operace.

“Já ti to ukážu,” vyhrne si nohavici, a moje slabší já omdlévá. To druhé statečnější já říká: “Hrozné! Musí tě to nesmírně bolet!” Mávne rukou, že je to dobré - a odkulhá za svou ohnivou ženou z jihu. Před ní kulhá výrazně méně, musí se držet jako silný chlap.

Ovane mě zatuchly puch. Přichází klient, odrbaný pán mezi sedmdesáti a smrtí. Chodí sem jen občas. Pije víc než místní, koupe se méně než místní. Pro skromný nákup jezdí na kole, párkrát se vymázl. Mívá neustále kapičku u nosu a rozcuchané vlasy, manžestrové sáčko neurčité barvy a svetr z padesátých let. Ale ruce má vždy čisté a boty horské, pevné. Evidentně žije sám v opuštěném domku někde nahoře v polích.

“Jak ti je?” ptám se.

Předem tuším odpověď. Asi blbě, samotu mu zpříjemňuje hlavně víno.

Blbě? Kdepak.

“Ó madam... je mi krásně!” říká a začne se smát jako slunce v duši a kdovíkde jinde. Pak mi popisuje, jaké měl bolesti v močovém měchýři a musel mít dočasně několik měsíců umělý vývod na moč. Měnil denně pytlíky, které se občas trhaly, vývod se ucpával, a hlavně nemohl drandit na kole vzhledem k jeho častým pádům. Domníval se, že mu vývod zůstane nastálo. Po několika měsících se však jeho tělo umoudřilo a čůrání šlo zase normálně, spodem. Bez pytlíku. Myslím toho plastového, na boku.

"Čůrám sám, úplně jako předtím!" skoro tančí pán, i přes odrbanost a letitý odér.

Někdy se plácáme v marastu starostí, nepochopení, také často nelásky a samoty. Pak se dostaneme do skutečného marastu, ať zdravotního nebo jiného. A když máme nevídané štěstí a vrátíme se zase zpátky, tak se nám to naše původní žití jeví radostnější a šťavňatější než kdykoliv předtím.

Bylo mi trochu stydno, že jsem toho starého válečníka podcenila. “Zaplaťpámbu,” říkám přejícně, štěstí z něj srší jak ze zurčící fontánky života.

“Já ti to ukážu,” přistoupí ke mně, a trochu si stáhne kalhoty. Na boku má hojící se ranku po vývodu. “Vidíš," říká pyšně. "Mám se krásně. Mám se zkrátka krásně!”

Odnáším mu nákup do krabice, připevněné rozpadající se gumou k sedátku kola, a do krabice vhazuju kromě čokoládového bonbónu i vanilkový oplatek.

Taková hostie z mé zpovědní kasy za dobrou mysl a dobré zprávy...

Vracím se zpátky k pokladně, je tu opět Moldavka Táňa. Zapomněla koupit mouku a polentu. Její prso jsem už dneska viděla, slunce svítí, je krásný den.

“Jak ti je?” ptám se, nakažena radostí starého válečníka bez pytlíku.

Marnost.

“Blbě, “ odvětí Táňa zachmuřeně.

“Marto, já ti zapomněla ráno říci, že mě trápí hemeroidy... věříš mi to?...hele...”


(A jak je Vám?)

Autor: Marta Kučíková | pátek 8.4.2016 13:04 | karma článku: 40.20 | přečteno: 4017x

Další články blogera

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

„A jejich ricotta není český tvaroh a italský kmín není český,“ hudrám, neb na mě dolehla přistěhovalecká krize. Čas od času se nám to stává. Nám, holkám česko-slovenským,žijícím už nějaký rok v té báječné zemi italské.

3.8.2021 v 8:43 | Karma článku: 38.91 | Přečteno: 3401 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Lance

USA Georgia vs. Česká Republika

Záleží na tom, jestli jste fanoušcci amerického sladkého a studeného čaje nebo českého piva. Po čem raději sáhnete vy?

28.3.2024 v 16:20 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 359 | Diskuse

Jana Melišová

Nemáte nejaké drobné?

Chcel by som si kúpiť jedlo, nepomôžete mi nejakými drobnými? Otázka, pri ktorej sa mnohí tvária, že nepočujú, prípadne od dotyčného odvracajú zrak, keďže najčastejšie sa ju pýtajú ľudia bez domova nevábneho výzoru.

28.3.2024 v 12:53 | Karma článku: 29.00 | Přečteno: 457 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXXI.

Už měsíc mám nový vztah. "Randíme" denně mimo víkendů, ačkoli přiznávám, že myšlenky na něj mne neopouští ani o nich.

28.3.2024 v 6:00 | Karma článku: 9.12 | Přečteno: 186 |

Ivana Dianová

Billa šok

Billu navštěvuju docela často, mám ji totiž co by kamenem dohodil. Mám vůči ní spoustu výhrad, ale jít s plnými taškami pět minut, nebo jet několik stanic je dost rozdíl, což u mne hraje zásadní roli. Dnes jsem tam utrpěla šok.

26.3.2024 v 22:32 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 9262 | Diskuse

Lenka Prokopová

Oslava narozenin

V dávné době mého mládí se slavily narozeniny s dortem, svíčkami, babičkami, dědečky, strýčky a pratetami z třetího kolena. V dnešní době se slaví narozeninová párty hlavně s dalšími dětičkami.

25.3.2024 v 22:12 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse
VIP
Počet článků 91 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8503

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč. Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem na jaře v roce 2017 získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. Jsem autorkou knížek:

- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)

- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)

- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)

- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).

- Italské trojhubky (2021 - Ikar)

- Italské mentolky (2023 - Ikar)

Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!

Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta

kontakt: marta.kucikova@gmail.com

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...