Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zezadu

5. 06. 2017 8:15:30
“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.

Zepředu by to dnes bylo na české “Já jsem ten zajíček nešťastný...”

Na kase stojím zády ke dveřím, do miniprostoru vmáčku maximálně láhev s vodou, kabelku a odpaďák. Často se ani nestačím otočit a identifikovat příchozí. Ale i zezadu je za ta léta poznám. Podle jejich hlasů, prozpěvujících si staré dobré rádiové hitovky.

Zpívám velmi ráda, v autě i doma, v rodné hroudě s přáteli. Ale v obchodě před klienty se stydím. Hlas se mi pokaždé uškrtí někde v půlce hrtanu, zčervenám, nanejvýš hlavou pohupuji do rytmu. Občas se na pár vteřin nesměle přidám, a pak zase stáhnu volume na stydlivou úroveň.

“Amooore mio, miláčku můj,” další příchozí zákazník zdraví má záda. Dneska jsou nahrbena více než obvykle. Starostmi, únavou. O půlhodinu později mě jiní klienti dokonce přehlídnou, a v půlce obchodu se shánějí, kde je dnes ta Marta.

Nevšimli si mě. Splývám s láhvemi alkoholu a krabicemi se zbožím, stojícími do dvoumetrové výšky a čekajícími, až je roztrhám, vybalím a dám tam, kam patří. Pro holky s umělými nehty a taknějakpomaaaalu pracující mládence je tato robota absolutně nevhodná.

Jsou dny k létání, jsou dny tak trochu horší. Vždyť to znáte sami.

Koloběh létacích i trochu horších dní se na moment před pár týdny nádherně zastavil. Zprávu o blogerce roku i desetiletí jsem nemohla obrovskou radostí a překvapením skoro rozdýchat. Po práci jsme místo večeře jsme koupili pizzu, a tím naše rodinná oslava vlastně skončila. Manžel odjel na pár dní zpívat se svým mužským pěveckým sborem, já se vracela ještě později z práce, a do toho mi jeden fajn kluk přivezl kapry. Ve zdejších končinách vzácnost (pravda je, že jeho žena má kaprů až po krk, ach, ti chudáci rybáři). Byl to kapří dar - nedar. Šupináčů dovezl rovných JEDENÁCT. Radost z blogerky jsem si po nocích poctivě odpracovala - kucháním, odstraňováním šupin a porcováním. Za týden ten fajn rybář opět dorazil s dalšími DEVÍTI. Letošní Vánoce prožiju ráda s bramborovým salátem a pravděpodobně tlačenkou...

Mé pražské létací dny v podobě blogerského srazu jsem si užila až do mrtě. Radostné mrtě. Poznala jsem nádherné lidi, osobně, nejenom z jejich psaní, před mnohými se skláním s úctou, co v životě zvládli a dokázali. Z těch nezapomenutelných setkání žiji dodneška (a předpokládám i do zítřka a popozítřka).

Blogerský sraz na moment zastavil můj koloběh létacích i trochu horších dní. A pak se ten koloběh znovu rozběhl. Mohla bych se více rochnit ve volnosti a občas hodit nohy na stůl. Nerochním, a tak často neházím. Práce mám stále habaděj. Manžel mě zatím na rukou taky nenosí (ach, ta zpropadená červená knihovna...).

Ráno po páté uvařit čaje, kafe, oblečení, nádobí, sprcha, svačinu pro dítě, žrádlo pro morče a někdy i rychle vyčistit klec. Ranní prášky zapíjím v autě, nestihla jsem snídaňové kafe, ani se namalovat - vypadám jak bezkrevná a malomocná. V práci pak upíjím z tajně otevřené coca-coly zero. Vlastně nevím, proč ji piju. Je hnusná a stejně po ní nezhubnu.

Za mými zády profrčí asil pátý klient a slyším:“Kde je Marta?”

Jsem přece na kase! Nevidí mě. A další, se stejnou otázkou, proletí těsně vedle mě.

Dostala jsem punc neviditelnosti. Splývám s Kinder vejci, slevami o padesát procent i třiceti druhy těstovin Barilla.

“TU SEI IMPORTANTEEE - ty jsi důležitá,” zazpívá do mých zad Giovanni. Barytonem o síle nejméně 300 Hz. A znovu. Takový švarný děda. Je mu asi pětasedmdesát, má rakovinu a vývod bokem, a vůbec ho život skřípl mezi futra, někdy dost fest. Nikdy nepřestal zpívat. Jako každý Ital si prozpěvuje písníčky z rádia, a za neustálého pobrukování obkulhá kolečko regálů. Stojí uz u kasy a znovu zpívá “Tu sei importatne, ty jsi důležitá!”.

Já se zase stydím vydat hlásek. Jen poznamenám cosi o krásném textu.

Jenže.

Z našeho rádia Birikina se line nějaké volááre, cantáre, létat, zpívat, ale NIC o důležitosti.

“To není TAHLE písnička,“ říkám Giovannimu opatrně. Asi jsem hluchá, mladá nebo blbá? “Není to z rádia - to, co zpívám, je o tobě,” říká. Vůbec nemá potuchy o nějakém mém psaní, natož o blogerce či možné připravované knížce. Vidí jen nahrbenou ustaranou ženskou, která splynula s jakousi momentální bezútěšností.

Ten popěvek zpíval mně. Martě neviditelné, splývající, se shrbenými zády.

Tři slova. Ty-jsi-důležitá.

Tři slova, která mi uvolnila nejen stydlivý špunt v krku pro zpívání v obchodě. Spustila jsem na oplátku mým mezzosopránem: “Tu sei importante!” - TY jsi důležitý, pro Giovanniho. Pochopil.

Další volááre, cantááre z rádia jsem si střihla sama, nahlas a opravdu s chutí. Klienti - neklienti. Pobrukovali jsme si společně. V kabelce jsem potom našla tužku na oči, domalovala si jiskrný zrak, hnusnou coca-colu zero vylila do záchodu a skočila si vedle do baru pro asfaltově silné dobré voňavé kafe.

Ty jsi důležitý. Ty jsi důležitá.

Tři slova, která vás zvednou nahoru k létacím dnům, aby jich bylo víc.

Máte-li pocit, že splýváte s okolím, či vás někdo soustavně tlačí směrem dolů, nedejte se - a zpívejte. O lásce, o radosti, i o tom zajíčkovi nešťastném, o vás.

Pro mě důležití jste.

Mohu vám zazpívat?

Autor: Marta Kučíková | pondělí 5.6.2017 8:15 | karma článku: 36.33 | přečteno: 1979x

Další články blogera

Marta Kučíková

No... a co?

“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.

13.7.2017 v 7:11 | Karma článku: 36.71 | Přečteno: 1972 | Diskuse

Marta Kučíková

Přece nikdy není pozdě...

“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?

2.5.2017 v 7:22 | Karma článku: 40.19 | Přečteno: 2829 | Diskuse

Marta Kučíková

Jáje...

"Martii, jsem šťastná, že tě zas vidím,” obejme mě Jája. Její slova kloužou do žaludku stejně jako čerstvý indiánek z telčské cukrárny U Celerina. Zákusky jsou famózní. Ocením je zejména po několikaměsíčním italském půstu.

21.4.2017 v 15:59 | Karma článku: 37.89 | Přečteno: 2331 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Jitka Štanclová

Fuj, ona má na sobě tepláky!

Jó, časy se mění. I tak by se to dalo říct. Co se dříve tak kritizovalo, dnes se dere kupředu, doslova závratnou rychlostí.

19.10.2017 v 20:27 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 512 | Diskuse

Andrea Hynková

Když je chlap prostě jen orgán

Jako medička mám na mužích ráda poměrně podivné věci. Třeba jizvy, ráda poslouchám jejich srdce a snažím se v jejich tepu objevit nějakou srdeční vadu a před první pusou se zodpovědně ptám, kdy byli naposledy na krvi.

19.10.2017 v 14:00 | Karma článku: 35.33 | Přečteno: 4412 | Diskuse

Edna Nová

Jak lidé reagují na ženu s depresí?

Relativně dobře. Tedy pokud se jedná o přátele, známé, kolegy a tak. Častá reakce je: „Jo, depresi jsem měl taky.“ Ono je těžké nesklouznout do deprese, když heslem doby je mít, být, překonat, zvládnout, dosáhnout..

19.10.2017 v 10:53 | Karma článku: 23.05 | Přečteno: 975 | Diskuse

Olga Hrdinová

Výročí české královny Elišky Rejčky

Dnes, 19. října, je to přesně 682 let od smrti významné české královny Elišky Rejčky. Proto se sluší připomenout si dramatické osudy této pozoruhodné ženy ...

19.10.2017 v 8:51 | Karma článku: 21.99 | Přečteno: 317 |

Hana Bočková

Babí léto

" Rosa o pavučinu zazvonila. Usmál ses. Pěkné je to. Vášnivě jsem Tě políbila, netušíc, že přichází babí léto. "

18.10.2017 v 20:07 | Karma článku: 8.59 | Přečteno: 159 | Diskuse
VIP
Počet článků 68 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 8742

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. V říjnu 2017 mi vychází u Mladé fronty knížka Italské jednohubky (křest ve čtvrtek 26.10, od 17.00 hod v knihkupectví Neoluxor na Václaváku). Je to asi fajn rok, vypadá to... (ale nic se jinak nezměnilo, pořád šolichám a lítám sem a tam, a na rukou mě nikdo nenosí, čili normální rodinně-pracovní kolotoč, ale krásnej, no znáte to sami:-))

kontakt: marta.kucikova@centrum.cz

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.