Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zahalit!

5. 07. 2018 14:37:35
“Ona je odhalená,” zaslechnu za sebou nesouhlasné zamlasknutí. Prsa se mi nevalí z výstřihu ani mi nekouká zadková čárka z džín.

Omylem jsem byla vtlačena na kostelní mši. Na nedělní mše chodíme běžně, leč pokaždé patřičně oděni. Dneska jsem návštěvu svatostánku opravdu v plánu neměla. Syn končil jakousi akci se skautem. Po každém takovém návratu na mě mluví divným jazykem jako alpenstok, kápo, adžeší a tak. V pětattřicetistupňovém pařáku jsem mu šla naproti s tím, že si spolu cestou domů zaskočíme k našemu zmrzlináři. Zase zdražil o dvacet centů! I kdyby o pade, stejně si dám svou oblíbenou. Fíkové nelze odolat, stejně jako oříškové s kusy lískových oříšků. Chřastím drobnými v kapse a lije ze mě jako ze zpoceného maratonce.

Skupina skautů jde jako jeden muž. Ovšem ne ke mně, ale přímo do kostela, na mši. Lepší počkat na syna při mši uvnitř kostela než umřít vedrem jako rozteklá fíková v ostrých paprscích slunce. V tu chvíli mě vůbec netrkne můj nevhodný ohoz.

Před oltářem jásající mladík s kytarou ukazuje, aby se rodiče všech skautů povinně posadili dopředu. Jdou rádi. Pro mě však není úniku. Jsem vtlačena davem kamsi na kraj kostelní lavice přímo pod vyřezávanou kazatelnu. Stejně na ni nikdo nechodí, kněz většinou káže s mikrofonem před oltářem.

Pokud je šňůra mikrofonu dostatečně dlouhá, chodí mezi lavicemi, to je ta horší varianta. Většinou totiž pokládá kontrolní záludné otázky z právě přečteného evangelia. Nerozumím úplně všemu, a tudíž pokaždé odpovídám z cesty. Kněží si pak zcela jistě myslí, že mám nedělní propustku z ústavu, a dají mi raději pokoj. Naštěstí v tomto kostele má mikrofon krátkou šňůru, akorát tak na oltář a ani o metr dál. Asi v tom má prsty nějaký rozumný věřící.

Kostelní baby za mnou začínají pomlaskávat. Nevím zprvu proč. Když slyším slovo odhalená, rozhlížím se okolo po nějaké polonahé necudě.

Jedinou necudou jsem totiž já. Vstoupila jsem do svatostánku v tílku s úzkými špagetovými ramínky!

Chyba, velká chyba. Rozprostřené vlasy mi nahá ramena přikryjí částečně. Vzhled povětrné ženské si už nenapravím. K nahým ramenům jsem nyní navíc rozcuchaná!

Krčím se pod vyřezávanou kazatelnou a tvářím se též vyřezaně a svatě. Marná snaha. Po mši mě sněm kostelních bab rovnou odpráskne někde za farou!

Do italských kostelů je zakázáno chodit ve špagetových ramínkách s odhalenými rameny. Nesmí se ani v minisukni, končící těsně pod zadkem (tohle mi tedy opravdu nehrozí). Tato pravidla si nikdo z místních nedovolí porušit. Ne ze strachu, ale z respektu k již danému a dlouhými lety prověřenému.

Jak je nepřípustné vstoupit do kostela s odhalenými rameny, totéž platí i v místních školách. První stupeň je schován pod černými lehkými zástěrkami, které by v létě měly chladit a v zimě hřát, ale často to bývá naopak. Druhý stupeň, scuola media,a střední školy - gymnázia, licea (po italsku s měkkým I, jinak po česku samozřejmě lycea) mají svá pravidla ještě přísnější než kostelní. Kromě špagetových ramínek se zákaz týká i odhalených pupíků, koukajících slipů zpod padajích džín, kraťasů nad kolena, resp.pod zadek. Nic nad kolena, ani sukně, ani kraťasy.

Je to takové... svazující, připadá mi. Omezující! Jenomže nikomu to tady nevadí. Jednoduše a bezezbytku respektují pravidla. Všichni. Holka si vezme špageťáky s mini někde ven na louku, do města či kamkoliv jinam. Ale do školy - nikdy! Mé děti mi shodně říkají, že by je ani nenapadlo jít do školy nevhodně oblečené. “A proč, mami, když se to nesmí, tak to tak je!”

Ačkoliv mě záškodnicky občas napadá, že je potřeba čas od času pravidla porušit a pročistit vzduch, dělám to čím dál méně. Nějak jsem načichla zdejším respektováním toho, co funguje. Tak proč to měnit!

Respektuju to, co je dáno. Vajíčka na hniličku vařím čtyři minuty, špagety číslo pět devět a půl. Do kostela jen se zakrytými rameny. A tak dál.

Kromě dneška.

Zoufale se rozhlížím po dlouhé lavici a hledám zapomenutý šátek nějaké sklerotické bábrlinky z včerejší mše. Kus čehokoliv, co zakryje má ramena, a zavře pusu pohoršeným kostelním klepnám.

V lavici leží pár zpěvníků. A taky barevně vytištěné týdenní dvojlisty (přeložená A4) se seznamy kostelních akcí a mší. Jsou barevné skoro jak má špagetová ramínka.

Mám to. Vmžiku čmajznu dva kousky, jeden rozložený šoupnu pod levé ramínko, druhý pod pravé.

Akorát se nesmím ani pohnout, neb šustím jako kukuřičné šustí.

Sněm kostelních bab za mnou úžasem zmlkne... až do konce předlouhé mše. Bodejť by ne.

Z necudné Marty se stala Marta skorosvatá...

Písmenka z kostelního programu se mi totiž, bohužel, opravdu důkladně obtiskla na má zpocená ramena.

I s barevnými obrázky Krista a s daty všech místních pohřbů...

Autor: Marta Kučíková | čtvrtek 5.7.2018 14:37 | karma článku: 40.54 | přečteno: 5853x


Další články blogera

Marta Kučíková

Jak ho okouzlit, i když nemáte pětky

„Ty nemáš pětky?” zeptal se zklamaně štramák s očima zabodnutýma do mého kyprého hrudníku. Má pravice pohotově vylítla, ale naštěstí nedoletěla. Chudák štramák měl totiž zrakový handicap. Notně šilhal.

22.6.2018 v 22:08 | Karma článku: 40.41 | Přečteno: 6814 | Diskuse

Marta Kučíková

Jen tak koukat si do blba, a na...

“Potřebuju aspoň na den k moři,” běduju. Nejsem náročná. Stačí mi jen jeden den, jednou za rok. Díky pracovním sobotám máme volné pouze neděle. Bývají však často deštivé. Nebo jsme nemocní. Nebo další "NEBO" ...anebo zase hory.

25.5.2018 v 13:09 | Karma článku: 34.38 | Přečteno: 1500 | Diskuse

Marta Kučíková

My, sádelňáci

“Nejsme přece ve válce, abych musela jíst margarín,” říká mi Maria. V jejím nákupním košíku vidím hotovou cholesterolovou smršť

13.4.2018 v 14:49 | Karma článku: 39.02 | Přečteno: 3683 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Vojtěch Wertich

Aviou Amerikou 2017 - Jedeme dál!

V dalším dílu deníku Jacka a Avokáda se dozvíte, jak jsem dokončili opravu Amálky a vydali se dál na sever Chile. Přes sopku Chaiten dojedeme až do města lanovek - Valparaisa a cestou oslavíme pár narozenin.

19.7.2018 v 15:00 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 173 | Diskuse

Anna Bukovanská

Napoli(t)áno!

Dočasným nenabízeným řešením letnoslunovratového zkouškového pro mě byla rychlá odjízda do přísopečné Neapole. Navíc jsem byla veprostředku psaní seminární práce sice na téma Itálie, namíň ne o Camořře,

19.7.2018 v 13:11 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 310 | Diskuse

Michal Tříska

Kunětická hora

Na vrcholu dominanty zdejšího polabí, nalezneme zříceninu pozdně gotického hradu. Podívejte se jak vypadal hrad slavného rodu Pernštejnů, na kterém se zabydlel i pohádkový Rumburak.

19.7.2018 v 10:45 | Karma článku: 18.66 | Přečteno: 596 | Diskuse

Veronika Trněná

Kam vedou všechny cesty?

Jen co jsme se zapracovali, zorientovali, vstřebali kulturní šoky a překonali všechny nesnáze, musíme přemýšlet, kam se vydáme až nám skončí pracovní smlouva. Na Sicílii zůstat rozhodně nemůžeme.

19.7.2018 v 8:49 | Karma článku: 10.29 | Přečteno: 300 | Diskuse

Libor Čermák

Jezero Kozjak - největší z Plitvických jezer

Dnešní fotoblog zasvětím jezeru Kozjak. Toto jezero je ze všech Plitvických jezer to největší. A jako na jediném z jezer je i lodní doprava. A tak se pojďte spolu se mnou po něm projet.

19.7.2018 v 5:37 | Karma článku: 11.94 | Přečteno: 329 |
VIP
Počet článků 78 Celková karma 38.45 Průměrná čtenost 8410

Dle MUDr. Plzáka typ "hospodyně, říznuté intelektuálkou", žijící s rodinou v podhůří italských Dolomit, se srdeční slabostí pro rodnou Telč.

Díky vám všem, kteří mě čtete, jsem získala Blogerku roku 2016 a Blogerku desetiletí. V říjnu 2017 mi vyšla u Mladé fronty knížka Italské jednohubky Byl to fajn rok, vypadá to... (ale nic se jinak nezměnilo, pořád šolichám a lítám sem a tam, a na rukou mě nikdo nenosí, čili normální rodinně-pracovní kolotoč, ale krásnej, no znáte to sami:-))

kontakt: marta.kucikova@centrum.cz

 

 

 

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více




Najdete na iDNES.cz