Strážníčku...

...dobrodržko  Já Ti svůj hlas dal...a teď, když na rovinu jasně sděluješ, že se nevzdáváš...jsem za to dvojnásob rád...ať se propadnu do pekla horoucího, jestli jako vždy...lžu

hezké, i když dneska ne tolik k popukání

Ohledně těch těst jsme na tom asi podobně. žena je plánovač, potřebuje vše nalajnované. V rámci toho je totální pragmatička. Já spíš nechávám věci osudu a řeším, jak co přijde a až to přijde (třeba taková blbost: ona, když jde z domu si vždy zjistí, kdy jede bus, i když má -silně teoreticky- 5 min. intervaly. Já prostě jdu s tí, že někdy to jet musí, i když je to o víkendu večer, kdy to jezdí po 20 min).

Pokud je ale něco neočekávaného, co rozhodí naplánované schéma, je vykolejená, ztracená a reaguje až chaoticky. A já jsem na improvizace a hledání řešení.

A ta když budu kacíř, tak na té fotce je moc hezké pozadí. Horské.

...

Jste skvělá, nikdy mi nebude hloupé vám to opakovat.

Zrovna koukám na ten svůj živý poklad, jak tu vedle mě klimbá unavená ze školy a díky vám vzpomínám na časy, kdy jsem jí na vycházku s tátou cpala do kapes všechno, co by mohla potřebovat a co manžel vzít nechtěl- vždyť jdem jenom za roh.... nejradši měla svačinu i s pitím v kapuce, (jednak se jí do kapes už nevešla, druhak to bylo prostě srandovní), ale když si pak i ve školce takto sbalila "raneček" na vycházku na zahradu, musela jsem přeci jen zabrzdit

Ať vám to s manželem

vydrží na věky věků. Pamatujte, že protiklady se přitahují. A ty procházky po horách vám závidím, měl bych zase někam vyrazit. Ale až děti trochu odrostou

no

opět jste nezklamala Řehtám se v kanclu a sousedi si musí ťukat na čelo

Jo a jako vždy, to srdce manželovi neukazujte, ju?