Jako obvykle nádhera od prvního do posledního písmenka, ale hlavně jistě nejsem sám kdo si pomyslel, že by nebylo od věci mít i u nás k sobě trochu blíž - kompetentními činiteli aby se v tom smyslu něco udělalo jsme jistě jeden každej z nás.  Dostaly mě především ty hrozny sedmiletých kluků na vanilkách toho výrostka, neb jsem jako správnej nostalgik hned zavzpomínal, jak jsem si v těch sedmi i více šíleně považoval, když se mi některej starší kluk věnoval a učil mě třeba hrát balón, šachy, či cokoliv jinýho - dát děckám čas je fakt to nejcennější na světě

Marti, Ty patříš do Výběru

Těšila jsem se, až zase něco přihodíte. Moc pěkné.

Děkuji za další krásné a vtipné čtení U pasáže "A dost, tady už mez přesáhla svou hranici!” Jsem srdečně vyprskla smíchy. Občas se mi totiž něco podobného stane s mým pubertálním synem

A píšete opravdu skvostně! Váš text vyhlížím netrpělivěji než důchodce pošťačku s důchodem, a to pohlazení po duši - nádhera. Tak ať se vám stejně mohutně splní i ostatní nevyřčené sny! D.