Česká kuchyně je pro našince určitě nedostižná, samozřejmě i ta moravská - o víkendu jsem se vrátila z dovolené z Moravy, kde nás v jednom nejmenovaném penzionku doslova vykrmovali. Doma se obvykle odbýváme jednoduchou stravou - knedlíky nevaříme a dvojctihodné koláče ani neumím. To jen na tuzemské dovolené jsem jak utržená z řetězu. Italská kuchyně mi celkem vyhovuje (samozřejmě v české úpravě), ale kdybych žila dlouhodobě v zahraničí, taky by mi leccos českého chybělo.

Díky za fajnový blog a těším se na další. Měj se krásně, Marti.

Pavli, tak dvojctihodné, jo? Mnam, ty jsem léta nejedla. Tak já si jdu dát něco echt italskýho, ať mi to není líto:-) a naplánuju si ty dvojctihodné, až někdy dorazím do rodné hroudy. Dám si aspoň dva... tři... pět... deset, nejméně deset jich zblajznu, najednou, tak to bude! A děkuju za inspiraci na těšení se!

Paní Marto, děkuji Vám za velmi obsáhlý rozbor toho, co je vlastní všem těm, co se vzdálili na trvalo, nebo i na čas, z naší milované, a někdy i opovrhované, české vlasti. Takové pocity zažívají nejen ti, co se z ní vzdálili natrvalo, ale i ti, kteří odjeli z domova třeba jen na týden nebo dva. (znám to). Všechno nové, co se nám v cizí zemi z počátku líbilo, se časem omrzí - a to minulé nám zase ve vzpomínkách zkrásní. Vzpomínám, jak po mně manžel, který kdysi pobýval služebně delší dobu Kanadě, žádal o recept na pravé české knedlíky. Se spolupracovníky dostali chuť na vepřo, knedlo, zelo. Sehnat tam ale hrubou mouku, kvasnice apod. byl velký problém. Docela jsem se při Vašem článku pobavila, ale mám jednu všetečnou připomínku. A co čeští muží? Ti vám- ženám provdaných za cizince, (Italy), ani trošku nechybí? Liší se italští muži od těch našich českých - a v čem? V galantnosti, ve věrnosti, (v žárlivosti) - nebo v něčem jiném?. Je pravdivé to rčení "italské manželství?" Bouřlivé, vášnivé - ale stále se smiřující? Ještě jednou díky, paní Marto, pobavila jsem se. A máte pravdu, člověk vždy touží po tom, co doma zrovna nemá, a všechno to, co kdysi bylo a už není, se nám zdá krásnější .. I ta naše stará vlast. A čím jsme starší, je pro nás žádouccnější... Maro, krásné léto a pohodu v krásné, slunné Itálii Vám přeji. (Jo u nás je také hezky, ale něco nám, Čechům ( a Moravákům), přece jen chybí... "Moře přece jen néni, néni, Tálinskej rybník..." - proto k němu o dovolené všichni utíkáme. A to je fakt. Pro Vás karma.

Mirí, lehce odpovím - a co čeští muži? Ti nám nechybí? Mně ne, protože můj muž je totiž Čech s moravskými kořeny. O italských mužích ale v knížce píšu taky, nejenom o nich. Já osobně mám ráda muže české i italské i jiné, národnost je mi jaksi šumafuk, ale "karakter":-), ten je důležitý. Slunná Itálie se mě moc netýká, protože k moři to máme sice asi jen sto kilometrů, ale přes věčně ucpané cesty i čtyři hodiny. Slunečno tu sice bývá, ovšem ruku v ruce s vysokou vlhkostí a střídavě mlhavo a oblačno, čili takovej přírodní zmatek, všechno v jednom. A ač to k moři oproti Čechům mám tedy relativně kousek, stejně se tam z různých důvodů dostanu tak jeden den jednou za rok... letos vlastně vůbec, vloni taky ne. Ale to není důležité, důležité je slunce v duši a dobrá nálada - a obé nikdy nechybí! Krásné léto přeju!

Tak tohle je ovšem KONCERT blog... Když nezůstalo u toho prvního hudrání. Zdá se, že Vaše knížka půjde na dřeň. Ráda si ji přečtu!

Jo, také bys si některou z Vašich knih ráda koupila.